Paión z Mendé v Thessalii, řec. sochař a kovolijec V. stol. před Kr. z doby po Feidiovi, jehož žákem býti nemůže (Brunn, Sculpturen v. Olympia, I., str. 23). O životě jeho nevíme nic bližšího. Díla jeho: 1. bronzová, pozlacená Niké, jež umístěna byla na místě staršího akrótéria na vrcholu východ. štítu chrámu Zevova v Olympii. O této Niké zmiňuje se P. sám v uměleckém nápise mramorové Niky olympijské pravě, že dosáhl jí vítězství. Socha se nezachovala. 2. Niké z parského mramoru, jejíž obě polovice objeveny byly při výkopech německých v Olympii 20. a 21. pros. 1875; později objeveny byly na různých místech ještě další zlomky (vyobr. č. 2991.). Hlavě Niky schází, bohužel, obličej a krk; za to však podařilo se Amelungovi objeviti pozdější kopii hlavy Niky v majetku slč. Hertzovy v Římě (Röm. Mittheil., 1894, str. 162 sl.). Niké P-iova nalézá se nyní v Syngreiu v Olympii. Socha stála původně asi 32 m východojihovýchodně od jihových. rohu chrámu Zevova, obrácena jsouc, jak se zdá, směrem na východ k cestě, po níž se ubírala processí k velikému oltáři Zevovu. Mramorová, trojstraná, nahoru se úžící base, na níž socha stála, měla výšku asi 9 m, celek měl tedy výšku skoro 12 m. Dle nápisu uměleckého (Dittenberger-Purgold, Inschriften von Olympia, č. 259, »Rhein. Museum«, 1895, str. 268 sl.) byla socha anathématem Messénských a Naupaktských, pořízeným z kořisti válečné. Dle toho klásti jest sochu v dobu ok. r. 420 př. Kr., poněvadž nelze pochybovati, že míní se v nápise kořist, jíž dostalo se Messénským a Naupaktským po porážce Sparťanů na ostrově Sfaktérii r. 421 pleněním území spartského. Vytvořiv již dříve vznášející se Niké z bronzu, P. provedl týž úkol nyní v látce mnohem méně příhodné, ve mramoru. Bohyně zobrazena jest plným letem dolů se snášejíc. Peruti nejsou stejně vztyčeny, levá peruť stojí výše než pravá a také tělo stojí poněkud šikmo, jako to bývá u ptáka, jenž za určitým cílem k zemi slétá. Slet bohyně podporuje široký plášť, jejž Niké drží roztažený oběma rukama a jenž jako mohutná plachta vzhůru a nazad se vzdouvá. Proti tomuto pozadí, jež mělo barvu purpurovou, šlehá vítr záhyby dórského chitónu s přepásaným apoptygmatem, tak že z tohoto rámce vystupuje mladistvá postava bohyně v plné plastice. Pohled bohyně obrácen jest dolů, hlava jest lehce k pravému rameni nakloněna. Orel, jenž vylétá z kamene spojujícího roucho bohyně s plinthou, označuje vzduch, jimž Niké prolétá, a upomíná také na to, že Niké jest poselkyní Zevovou. Velikolepostí invence a virtuositou techniky socha P-iova jest dílem uměleckým prvního řádu. Motiv vlastně malířství náležející podán jest zde po prvé v plastice způsobem, jenž zůstal pak za doby pozdější přímo kanonickým. V jednotlivostech arci nedosahuje Niké P-ova jasnosti a přesnosti nejlepších výtvorů umění attického. 3. Niké, jež byla replikou olympijské sochy mramorové, věnovaná Messénskými a Naupaktskými Apollónu v Delfech, kdež byly objeveny pouze charakteristický její podstavec a části věnovacího nápisu (»Neue Jahrb.«, 1896, str. 505 sl.). Pausanias uvádí konečně P-ia jakožto tvůrce východního štítu chrámu Zevova v Olympii. Někteří (E. Curtius, G. Körte, srv. Olympia, III., 285) přijímají tuto zprávu za správnou, avšak různost slohu uměleckého brání shledávati v P-iovi původce štítu východního. Srovn. Olympia, die Ergebnisse der von d. deutschen Reich veranstalteten Ausgrabung, díl III., str. 182–194, tab. XLVI–XLVIII; Brunn-Bruckmann, Denkm. gr. u. röm. Sculptur, tab. 444–445; Friederichs-Wolters, Gipsabgüsse, čís. 496 a 497; Overbeck, Gesch. d. griech. Plastik, 4. vyd., I., 326 sl., 541 sl.; Collignon, Histoire de la sculpture grecque, I., 456 sl., Studniczka, Die Siegesgöttin, str. 16 sl.; Demitsa, Περὶ τῆς ἀληθοῦς πατρίδος τοῦ ἐξόχου καλλιτέχνου Παιωνίου (Athény, 1881). Vý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Paión z Mendé