Ottův slovník naučný/Pacov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pacov
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 8. Dostupné online
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pacov
Č. 2984. Znak města Pacova.

Pacov: 1) P. město v Čechách v hejtm. pelhřimovském, na žel. trati z Hor. Cerekvice do Tábora, má 350 d, 2844 obyv. č. (1890), okr. soud, poštu, telegraf, četn. stanici, starožitný děkan. kostel sv. Michala arch. (nejstarší budova v P-ě), v nynější podobě z r. 1727, kostel sv. Barbory (z r. 1681), býv. klášterní kostel sv. Václava; 5tř obec. šk. pro obé pohlaví, 3tř. měšť. šk. chl., průmyslovou šk. pokrač., dívčí ústav, nemocnici, lékárnu, obč. a okr. hospod. záložnu, pilu, několik mlýnův a týd. a výr. trhy. Na místě kvetoucího dříve soukenictví obyvatelstvo živí se drobnými řemesly a rolnictvím. Město má prostranné náměstí a nad kostelem zámek čtverhrané podoby, jehož malá čásť pochází ze staré doby; v zámku úhledné divadlo a na západ od něho rozlehlý park. Alod. panství zaujímá 1122,78 ha půdy, náleží k němu v P-ě zámek, dvůr a pivovar, majetek dra Ad. Weisse ryt. z Tessbachu. P. připomíná se v XIII. stol. Hrad vystavěn teprve ve XIV. stol. a byl rodným sídlem vladyk z Pacova, kteří se odtud záhy vystěhovali do Moravy, kde drželi hojně statků, zejména Batelov. Roku 1401 Hynek Tluksa z Čechtic prodal P. Malovcům, jichž potomci seděli tu drahně let a udělili Pacovským hojně svobod a výsad. R. 1550 Oldřich Španovský z Lysova koupil P. od nástupců Václ. ryt. Rabenhaupta ze Suché; jeho potomek Michal byl velice snášelivý k rozličným vyznáním náboženským, zejm. evangelickému, a za jeho panovaní cís. Rudolf povýšil P. na město s měst. erbem (vyobr. č. 2984.): v zlatém štítě na pravo na zeleném pahorku stříbrná věž se stínkami, branou otevřenou, nad níž je střílna; v levo pak dvouocasý lev, jehož horní čásť je modrá a dolní červená. Od Španovských z Lysova koupil P. (1613) Ladislav Vítha ze Rzavého. Tento účastnil se vzpoury stavů čes., začež jeho jmění od král. komory zabráno (1623) a prodáno k ruce Magdaleny Montbrunové roz. Víthovské. Tato prodala P. již r. 1631 Janu st. Černínovi z Chuděnic, od jehož potomků jej opět koupil (1643) Sigmund Myslík z Hyršova. Tento odkázal zboží pacovské klášteru karmelitánskému na Menším městě pražském, jenž tu upravil zámek na klášter a uvedl tam mnichy karmelitány (1708). R. 1787 klášter zde zrušen. jmění jeho připadlo náboženskému fondu, načež v l. 1803–13 užíval ho nový budějovický biskup hr. Schaffgotsch. Roku 1835 vláda prodala P. svob. p. Gudenusovi, po němž následovali knížata Löwensteinové, kteří v l. 70tých XIX. stol. prodali P. něm. chabrusu, od něhož jej koupil vídeň. advokát dr. Weiss. P. jest rodiště Fr. Šohaje. – Okr. soud má 309,30 km2, 2931 d., 22.353 ob. č., 14 n.; z 22.372 přít. obyv. 21.140 kat., 663 ev., 569 žid., 10.729 muž., 11.643 žen. (1890).– 2) P. ves t., hejtm. Zižkov, okr. a pš. Říčany, fara Sluštice, 47 d., 304 ob. č. (1890). Teprve po válkách husitských osazena prý Čechy.

3) P., Pačov (Putzendorf), ves na Moravě, hejtm. a okr. Mor. Třebová, fara a pš. Trnávka (Nová); 52 d., 325 ob. n. (1890), 2tř. šk.