Ottův slovník naučný/Pacini

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pacini
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 6. Dostupné online
Licence: PD anon 70

Pacini [pačíni]: P. Giovanni, hud. skladatel ital. (* 1796 v Syrakusách, ač říkalo se mu v Italii P. di Roma – † 1867 v Pescii). Byl ve zpěvu žákem Marchesiovým, v harmonii a kontrapunktu Matteiho v Bologni, Furlanettovým v Benátkách. Tamže byl kapelníkem u sv. Marka a r. 1813 debutoval operou Anetta e Lucindo v Miláně, načež napsal asi 90 oper, z nichž nejznámější jsou: Gli Arabi nelle Gallie (1828); Ultimo giorno di Pompeia (1825); Saffo (1841); Medea (1843); La regina di Cipro (1846); Niccolo de' Lapi. Spíše té okolnosti, že dovedl užiti forem stávajících, než aby byl vynikl samostatnou tvůrčí silou, děkoval P. za svoji oblíbenost, které po Rossinim těšil se jen Mercadante. V hromadných effektech opery P-ho poskytují zvlášť velmi mnoho. Když poslední jeho práce na divadle Fenice v Benátkách setkaly se s neúspěchem, zanechal komposice dramatické a zřídil ve Viareggiu hudební školu, svého času velice vyhlášenou, kterou později přenesl do Lukky. Napsal pak 35 oratorií a kantát, mnoho mší atd. a byl činný také jako hudební spisovatel. Zajímavy jsou však zvláště jeho Le mie memorie artistiche (Flor., 1865, dokončil Cicconetti, 1875).

2) P. Filippo, lékař ital. (* 1812 v Pistoji – † 1883 ve Florencii). Prozrazoval záhy velikou zálibu pro vědy přírodní, studoval ve Florencii a v Pise, již r. 1835 předložil lék. společnosti florencké pojednání o zvláštních tělískách, jimiž citné nervy prstů se zakončují, nedošel však uznání. Drobnohlednými studiemi zabýval se horlivě i v Pise, sestrojil také zvl. drobnohledy a práce jeho o složení sítnice, elektrických ústrojův elektr. ryb a chorobných změnách sliznice střevní při choleře jsou zvláště pozoruhodny. Zjistilť již r. 1854 a 1855, že příčinou cholery jsou milliony tyčinkovitých mikrobů, mezi nimiž mnohé zahnuté, kteréž zavlečeny jsou do Evropy z Indie a ježto tu nenacházejí dostatek podmínek k trvalému životu, po 2 až 3 letech hynou, tak že pak i cholerové epidemie vymizejí. Je tudíž P. velmi vážným předchůdcem Kochovým. Také jako soudní lékař vynikal. Z jeho četných spisů sluší uvésti: Nueve ricerche microscopiche sulla tessitura interna della retina (1845, také něm.); Sulla struttura dell' organo elettrico del Ginnolo (1852); Osservazioni microscopiche e deduzioni patologiche sul colera asiatico (1854); Sulla causa specifica del colera asiatico etc. (1865); Sulla respirazione antificiale (1874); Di alcuni pregiudizii in medicina legale (3. vyd. 1877) a j. v.