Ottův slovník naučný/Paša

Ottův slovník naučný
Paša (myslivost)	Paša	Pašáchol

Údaje o textu
Titulek:	Paša
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 307. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Paša

Paša (baša, viz Baš), tur., slovně pohlavár, náčelník, officiální titul vezírů a jiných vysokých hodnostářů v říši Turecké. Za starých dob obmezovala se hodnost pašů na kruhy vojenské. Odznakem hodnosti pašovy byly 2 nebo 3 ohony koňské (tug). Za Muráda III. udělena všem generálním guvernérům hodnost vezírská a pašovská se třemi koňskými ohony jako odznakem, kdežto krajští správcové (livá) obdrželi titul mír-mírán, t. j. velitel velitelův, a za odznak 2 koňské ohony. Nyní jest p. titul náležející stejně hodnostům vojenským i civilním. Hodnostáři vojenští, jimž právem náleží titul p., jsou polní maršálek (mušír), generál divise (ferík) a brigádní generál (mír-iivá); z civilních hodnostářů dostává se téhož titulu ministrům a nejvyšším úřadům správním (na př. beglerbeg, mírul-umerá). Odpovídá tedy hodnost paši v našich poměrech hodnosti tajného rady a titulu Excellence. P. bez jakéhokoli dodatku zove se velkovezír. Titul p. náleží i všem, kdož s rodinou sultánovou spojeni jsou sňatkem. – Pašalyk, hodnost pašovská, po případě i území podléhající pašovi (provincie). P. kapusu, t. j. pašovská brána, totéž co báb áli, officiální residence tureckého ministrpresidenta (sadr azem) v Cařihradě a guvernérů v provinciích. Dk.