Půhon (citatio) slul processní akt staročes. práva zemského, kterým počínalo se řízení sporné. Po opovědi (notificatio, significatio) při zločinech vraždy, podávení a krádeže, kterou žalobce soudu oznámil, že skutek byl spáchán, nebo po útoku, kterým poškozený ohlásil soudu, že chce soudně stíhati škůdce svého, následovalo soudní vyzvání obžalovaného, aby stál k soudu v určité lhůtě, k suchým dnům nejprv budoucím. Kdo nežádal za p. po ohlášení, platil pokutu 10 kop gr. protivníku svému. O p. žádati bylo osobně, jen králi povolen byl posel; praxe však stará před Všehrdem byla volnější a vyžadovala osobní opověď jen při odnětí panenství nebo podávení ženy (kniha Rožmb. či. 225 a 228). Ve staré době též musila býti opověď opakována, zemřel-li úředník, kterému byla učiněna, než došlo k p-u. Aktivní i passivní způsobilost k p-u měli všichni obyvatelé země. Kdo neměl nemovitosti, směl pro škody poháněti jen do 10 hřiven stř. (sněm z r. 1404), a kdo poháněl o více než sám měl, musil rozdíl zaručiti. P. děl se vždy pro jednu věc, o které dosud soudem nalezeno nebylo, nebo která nebyla počata při soudě jiném. Smrť žalujícího ničila p. Za opověď platiti bylo taxu 2 hal. (Rožm. § 215). P. ohlašován byl pravidelně obžalovanému komorníkem desk zemských, výjimečně nejv. purkrabí, komorník a sudí (sněm z r. 1408) a později i nejv. písař (sněm z r. 1470) vyrozuměni měli býti kmetem zemským o p-u při zasedání soudu zemského, a nepřijal-li ho, třikráte komorníkem (1455). Komorník legitimován byl v Čechách otiskem pečeti zemské na pergameně, na Moravě listinou od soudu. Bydlil-li pohnaný v jiném kraji než pražském, přibrati musil komorník i půhončího z onoho kraje (Ondř. z Dube 95). Pouze kdyby nemohl jej obdržeti, mohl sám platně poháněti. Za p. v kraji pražském platilo se v staré době mimo stravu 32 hal., do jiného kraje 60 hal. a po svědčeni u desk večeři a oběd druhého dne, bylo-li třeba komorníka jiného kraje platiti, 60 hal. (= 5 grošů) mimo stravu. Zjednal-li si žalobce (původ) komorníka druhého okresu sám, platil mu 32 hal., stravu, pak 2 groše na cestu k svědčení p-u. Stravování stalo 1 groš denně. Později (v době Všehrdově) platilo se již za p. v Praze 9–19 grošů, v krajích přilehlých 19 gr., ve vzdálených 28 gr. Žalobce měl povinnost komorníka k pohnanému dovésti, což vykonával později panošem svým. Jediný p. vyžadován byl při: krádeži, loupeži, zorání cizích rolí, poškození lesa, požetí trávy věchtem hájené, z lovu cizích zvířat, z pobrání statku. Žhářství, při útoku na dům nebo statek, z bezprávného užívání věci cizí, vybírání cizich úroků, zajetí dobytka, z návodu ke zločinu, při přechovávání věci kradené, dluhu pod 10 hř. stř., ran; trojího p-u vyžadovalo se pro usnadnění obrany při těžších případech, jako při: krádeži kvalifikované (kobyl pro plemeno, včel, jmění při vraždě odňatého [příhlavní dobytek]), uvázáni se v polnosti, ze ssutí, pro upomínání dluhu již zaplaceného, pojištěného na nemovitosti, ze špatné správy statku svěřeného, z upření nemovitosti věnem manželce zapsané, pro nedopuštění opatrovati sirotka, z dluhu nad 10 hř. stř., z násilí ženě a pro únos, těžké zranění a zabití. Protivení se rozsudku žádalo dříve trojího p-u, později jen jednoho (kniha Rožmb. čl. 164–192 a Všehrd III, 22). Časem se upouštělo od trojích p-ů. Ondřej z Dubé žádá je při dědictví, vraždě, ssutí, zástavě, dluhu nad 10 hř. stř., únosu, podávení a poli kobylím, Všehrd již jen při dědictví, některých případech věna, dluhu nad 10 kop, hlavě a penězích uloupených, únosu a podávení ženy. P. měl býti vykonán v určité době před nastávajícím zasedáním soudu; při jediném p-u 4–6 neděl, při třech p-ech při každém 2–6 neděl, ale mezi svědčením p-u předchozího a následujícího nemělo minouti více než 6 neděl. Ondř. z Dubé mluví vůbec jen o 4–6 ned. a Všehrd o 2 ned. Při p-u ze škod 5, podle Všehrda 4 ned. Chyba, byť i jen o den, působila ztrátu pře. Na Moravě vyžadoval se vždy jen jediný p. a povolovány výjimečně i po lhůtě dodatečné t. zv. p-y slunečné, protože musily býti dodány hned následujícího dne do západu slunce, což prodlouženo bylo r. 1523 na lhůtu týdenní. Jimi mohlo se poháněti však pouze o svědectví, zastoupení, rukojemství neb listy. Pohnaný měl povinnost státi k svědčení p-u (při třech alespoň třetího), které konal komorník při deskách, podávaje zprávu o vykonaném p-u; žalobce přítomen musil býti vždy. P. dodáván byl do ruky pohnaného v místě, kde chlebil, zároveň provolán byl v městě trhovém nejbližším a oznámen tu pro svědectví rychtáři a dvěma konšelům. Později dělo se veřejné provolávání jen při těch, kdo neměli stálého sídla. Na ty, kdo neměli nemovitosti (tkáčata), vydáván p. zátkyně. V něm bylo označeno, kde pohnaný bydlívá, a žádáno, kde by zastižen byl, by jím se zajistili a slibem zavázali, že přijde k soudu. V zemi nepřítomnému dodán byl na statek jeho a při třetím p-u i do ciziny, což však již za Všehrda odpadlo. Dodání p-u mělo se díti dopoledne. Z processních účinků p-u vytknouti jest jmenovitě, že cesse sporného objektu byla neplatná a o tutéž věc nemohla býti podána protižaloba. Zmateční p. trestán byl pokutou 16 kop pohnanému a náhradou škody i vězením 2 neděle ve věži. Obnovené zřízení zem. p-y zrušilo. – Srv. Aug. Šebesta, Čemu učí kniha Rožmberská o p-ech (Programm vyšš. gymn. v Pelhřimově, 1889), a Fr. Kameníčka Zemské sněmy a sjezdy Moravské II., str. 45 si. JTe.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Půhon