Ottův slovník naučný/Pěnice

Ottův slovník naučný
Penicaud	Pěnice	Penicillium

Údaje o textu
Titulek:	Pěnice
Autor:	Bohumil Bauše
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 444–445. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pěnice (Sylviinae), čeleď pěvců se zobákem šídlovitým, 4–6 destičkami vpředu na nártu. Známe jich asi 100 druhů, již mění dvakráte do roka peří, lišící se jen odstínem barvy. Náležejí výhradně vých. polokouli, hlavně mírnému pásu Evropy a Asie, jen na zimu zalétají do tropické Asie a Afriky; zdržují se v nízkém křoví a rákosí, potravu sbírajíce po listech. Nejznámější z druhů evropských p. modrá (Accentor modularis L.), rozšířená po celé Evropě a záp. Asii, přezimuje namnoze již v Anglii, u nás nehojně, více v hornatých krajinách stěhovavě se vyskýtá. Má délky 14 cm), na prsou jest tmavě modropopelavá, na hřbetě rezivěhnědá. Živí se hmyzem a semeny, zvláště mákem. Vzácně se u nás objevuje p. podhorní (A. alpinus Bechst.). K rodu Sylvia, rozšířenému as v 20 druzích po Evropě, mírné Asii a sev. Africe, náležejí p. na svrchní straně šedě neb hnědě jednobarevné, na ramenech bílé nebo šedé; bělavá, hnědě neb šedě kropenatá vejce kladou do umělých hnízd v nízkém křoví, které vystýlají suchou travou a žíněmi. Sem náleží černohlávek (v. t.), pak nejmenší náš druh p. podkřovní či hluchá (S. curruca), na vrchu popelavá, vezpod bílá, sotva 12,5 cm délky, jež v zahradách a houštinách upozorňuje na sebe již od dubna veselým cvrlikáním. Mláďata vyvádí jednou do roka; rozšířena jest po vsí Evropě, severním Rusku až po Cínu. P. slavíková (S. hortensis), délky 16 cm), nahoře barvy olivově šedé, vezpod bělavé, jest dosti hojná u nás v sadech a na pokraji lesů. P. vlašská (S. nisoria), znatelná po žlutém oku, jest největší ze středoevropských Pěnice (16,5 cm)J. U nás vzácná, hnízdí se hlavně v listnatých lesích nížin. Zpívá horlivě až do pol. června. Byla-li samice vyplašena z hnízda, tváří se jako ostatní p., jakoby umdlévala. Bše.