Ottův slovník naučný/Písecký

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Písecký
Autor: Jan Václav Novák, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 777–778. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Václav Hladič Písecký

Písecký: 1) P. Václav (* 1482 v Písku – † 1511 v Benátkách). Byl syn Ješka Hladiče, na universitu pražskou dostal se asi r. 1500, bakalářem byl r. 1502, r. 1505 mistrem. Roku 1506 spravoval školu u sv. Jindřicha v Praze. V té době již celou duší přilnul k studiu humanistickému. v němž pokračoval i v letech následujících, počav učiti na universitě, ač málo pro ně nacházel porozumění. Roku 1508 zvolen děkanem, ale již v březnu 1509 se toho vzdal, začež mu i od kollegů činěny trpké výtky. Tehda P. již zamýšlel odejíti do Italie, aby se zdokonalil ve známosti starých klassikův a zvláště přiučil řečtině, k čemuž pobádán i od Jana Šlechty ze Všehrd. Návštěva Italie usnadněna mu tím, že Řehoř Hrubý z Jelení učinil ho průvodcem syna svého Sigmunda. Studoval nejprve rok v Padově, odtud pro poplach válečný odešel do Bononie, kde měl i hádání s učeným mnichem o svátosti oltářní. Posléze odešel do Benátek, kde zahynul morem. Smrť jeho znamenala velikou škodu pro rozvoj humanismu na pražské universitě, neboť od přátel pokroku právě do něho mnoho nadějí skládáno, až by se vrátil s novými názory s dalších studií. Zachovány od něho velmi významné listy (v rukop. bibl. klementinské) a překlad (Pseudo) Isokratovy řeči k Demonikovi, učiněný z řečtiny v Italii a věnovaný Řehoři Hrubému z Jelení (Rozbor od Fr. Lepaře v »Listech fil.«, 1874). Vydán v Praze r. 1512 u J. Moravusa, v Prostějově od Vorličného r. 1558, od Veleslavína r. 1586, od Rozuma v Stč. bibl. I. Život a význam jeho vypsán od J. Truhláře ve spise Humanismus a humanisté v Čechách za Vladislava II., str. 133 sl. – Srv. Jireček, II., 115. JNk.

2) P. Petr, krajan a přítel před., byl i nástupcem jeho na škole u sv. Jindřicha v Praze. Později obstarával některé záležitosti jeho ve vlasti, když Václav odjel do Italie, ač ne vždy ke spokojenosti, a učil se od něho též na klassicích. Zemřel však již dne 28. list. 1515. (J. Truhlář, Humanismus za Vladislava II.) JNk.

3) P. Jiří, syn Martinův, učil se na universitě pražské, kde stal se bakalářem r. 1511. Od r. 1515 byl správcem školy v Klatovech, r. 1518 stal se mistrem a počátkem r. 1519 povolán byl na universitu, kde byl při smrti Korandově. R. 1520 před morem ušel do Hor Kuten, kde měl bratra kaplanem. Asi r. 1521 stal se proboštem kolleje Karlovy. V rozbrojích tehdejších přidržoval se novot, ale veřejně nebyl při žádné straně. Od r. 1529 byl proboštem kolleje u Všech svatých a přísedícím konsistoře. Rektorem byl třikráte. V mládí psal na prázdné listy svých knih paměti, jež dle špatného rukopisu vydal Jiří Pfrogner r. 1802; lepší opis měl Palacký. – Srv. A. Rezek v »ČČM.«, 1882, 545; Jireček, II., 114. JNk.

4) P. Ondřej, kněz pod obojí, v l. 1583 až 1584 farář v Dobrovici u p. Viléma Voka z Valdšteina, jemuž r. 1583 věnoval spis na známý spor duše s tělem pod názvem Rozmlauvání těla rozkošem oddaného a duše kající (v Praze, u J. Černého). R. 1585 stal se děkanem v Čáslavi, kde tehdy již měl dům. Pobýval tu ještě r. 1591. – Srv. Jireček, II., 114. JNk.

5) P. Václav z Krymlova viz Medek 1).