Ottův slovník naučný/Péladan

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Péladan
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 417. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Péladan [-da͡n] Joséphin, spis. franc., řečený »Sar« (* 1859 v Lyoně), syn Adriena P-a, spisovatele nábožensko-mystického, vstoupil do franc. literatury pod aegidou Barbeye d'Aurevilly jako románopisec svrchovaně původní, odvážný a umělecký. Pod názvem La décadence latine vydal cyklus devíti románů, v nichž podává svoji pessimisticko-idealistickou metafysiku lásky pohlavní: Le vice suprême (1886); Curieuse (1886); L'initiation sentimentale (1887); A coeur perdu (1888); Istar (t. r.); La victoire du mari (1889); Coeur en peine (1890); L'androgyne (1891) a Gynandre (t. r.). Všecky tyto romány vyznačuje veliká síla obraznosti neobyčejně sensitivné a suggestivné, plnost a ryzost erótického temperamentu, stil podivuhodně odstíněný a bohatý, aristokratismus krajního spiritualismu a mysticismu, nesmířitelně stavící se proti běžným směrům aesthetickým, literárnim i politickým, vládnoucím právě na evropském západě. Svoje theorie aesthetické, filosofické a esoterické rozvinul P. i v řadě přednášek, úvah a brošur, tak: Rembrandt (1881); Introduction à l'histoire de peinture de toutes les écoles (1884); La décadence esthétique a L'art ochlocratique (1888); Comment on devient Mage a j. Roku 1892 založil salon Rose-Croix, kde byly vystavovány malby a skulptury stavící se příkře proti běžnému realistickému a naturalistickému směru doby a bojující za náboženskou renaissanci a spiritualistický symbolismus. Pro tyto směry a v historii moderního umění má Rose-Croix, třeba záhy zanikl, svůj nepopíratelný význam. Mimo práce uvedené jest od P-a román: Femmes honnêtes (1885, vyd. pode jménem markýze de Valognes); Histoire et légende de Marion de Lorme (1883) a pro večery Růže a kříže určená dramata: Le fils des étoiles, Wagnerie Kaldéenne, o třech dějstvích (1892), čtyřaktová tragédie Babylone (1893) a rekonstruovaná trilogie Aischylova o čtyřech obrazech La Prométhéide (1895). Srv. J. Ayme (čes. překlad v »Lit. Listech«, 1893); Jiří Karásek v »Moderní Revui«; Richard Muther v Geschichte der Malerei im XIX. Jahrhundert (III. díl) a j. Vrchlický, Sara P-a rekonstrukce Prometheidy (v »Nových studiích a podobiznách«, 1897).