Ottův slovník naučný/Pécaut

Ottův slovník naučný
Peć	Pécaut	Peccatum

Údaje o textu
Titulek:	Pécaut
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 380–381. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Pécaut [pékó] Felix, publicista franc. (* 1828 v Salies v Béarnu – † 1898 v Orthezu). Pocházel ze staré rodiny hugenotské a měl se státi evang. pastorem a také krátký čas zastával tento úřad v Salies. Avšak pro některá svoje odchylná mínění ve věcech náboženských byl nucen úřadu kněžského se vzdáti a odebral se do Paříže, kdež řídil r. 1851–57 vychovatelský ústav Duplessis-Mornay. Ale zdraví mu při tom nesloužilo a uchýlil se na svůj stateček v kraji béarnském, kde psal nábožensky-vychovatelské spisy, jako: Le Christ et la conscience (1859); Réflexions sur le christianisme, le catholicisme et le protestantisme (v »Disciple de Jésus-Christ«, 1867); L'avenir du théisme chrétien (1864). R. 1869 odebral se do Neuchâtelu ve Švýcarsku, kde řídil liberální protestantskou církev »bez dogmat a zázraků« a vydal tamější svá kázání pod tit. Qu'est-ce que le christianisme libéral? (1870). Po vypovědění války něm.-franc. psal v l. 1871–78 do časop. »Le Temps« řadu článků vykládajících programm liberální republiky. R. 1879 stal se za Julesa Ferryho gen. inspektorem obec. školství a vydal svoje zprávy ke školství tomu se vztahující pod tit. Rapports d'inspection générale (1880–82), pak popis studijní cesty: Deux mois de mission en Italie (1880). Posléze svěřena mu organisace ústavu pro výchovu učitelek ve Fontenay-aux-Roses, jenž náleží k nejlepším školám francouzským, jež vychovaly Francii první zdatné učitelky. Vedle četných paedagogických statí, roztroušených té doby v časopisech, vydal ještě r. 1897 L'éducation publique et la vie nationale, z nejlepších jeho děl. Činnost jeho dobře zahrnuta jest v soudě, že byl mužem, který s počátku chtěl z náboženství udělati morálku, posléze však z morálky náboženství. Také činně zasáhl v affairu Dreyfusovu.