Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Páteř

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Páteř
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 315–316. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Páteř

Páteř (lat. columna vertebralis) je sloupec, složený z obratlův, probíhající u člověka při postoji přímém kolmo v prostřed zádového oddílu trupu. Z předu nazad zprohýbána je tak, že v oddíle krčním poněkud zahýbá se vpřed, v oddílu hrudním ustupuje nazad, tak že tam, kde lopatky se přikládají k hrudníku, oblouk nazad obrácený jest nejvyšší; odtud obrací se opětně vpřed a tvoří v oddílu bederním či břišním oblouk zahnutý silně v před, což i v zadu v bedrech je patrno značným prohnutím trupu. Touto úpravou Páteř tvoří jakési pružné, kolmo postavené péro, na jehož horním konci nasedá hlava, a tak chráněny jsou i mozek a mícha, jakož i všecky útroby hrudní a břišní před náhlými nárazy, jež vznikají dopadem těla na pevnou půdu na př. již při chůzi, skoku a pod. U člověka p. skládá se ze 33 oddílů obratlových. tak že oddíl krční sestává ze 7, hrudní z 12 a bederní z 5 obratlů; v oddíle křížovém splývá u dospělého člověka 5 původních obratlů křížových v jednotnou kosť křížovou, k níž dole připojuje se závěrečný oddíl kostrčný, skládající se ze 4 zakrnělých kůstek. Jen výjimečně obsahuje některý oddíl o obratel více. Oddíl krční je po stranách volný, k hrudnímu přikládají se žebra a tak vzniká hrudník, oddíl bederní je taktéž volný, s kostí křížovou spojují se kosti kyčelné, čímž vzniká pánev, poslední oddíl kostrčný pak volně vybíhá do východu pánevního. Obratle spojeny jsou mezi sebou hlavně pružnými deskami meziobratlovými, kteréž vloženy jsou mezi jednotlivá těla obratlová, a pak podélnými vazy po předních i zadních plochách těl obratlových; dále tu shledáváme párové klouby meziobratlové a pak hojné vazy, spojující příslušné výčněly obratlů nad sebou postavených. Vyjímaje prvý a druhý obratel krční, spojení obratlů mezi sebou připouští jen malé pohyby, avšak souborem těchto nevydatných pohybů v jednotlivých oddílech páteřních, zvlástě v krčním a bederním, vznikají celkové pohyby dosti značné, totiž sklánění vpřed, vzad i na strany a natáčení p-e, pohyby, kteréž nejsou nikdy ostré, nýbrž vyznačují se zvláštní vláčností. Pohyblivost kosti křížové a kostrče je přirozenou měrou značně omezena. P. udržuje svoji podobu stále nezměněnu, při čemž ovšem nepatrnou měrou se prodlouží, uloží-li se tělo. Někdy ovšem nastávají tu nepřirozené zkřiveniny z příčin rozmanitých, jako jsou nevhodné držení těla při chůzi nebo sedění, zvláště v útlém věku dětském, jindy rozmanité pochody zánětlivé nebo tuberkulosní v obratlech, úrazy, vymknutiny nebo zlomeniny obratlů nebo některých jich výčnělkův. Přílišné zahnutí p-e vpřed nazývá se kyfosa, přílišné zahnutí vzad lordosa a prohnutí p-e stranou skoliosa. Velmi často bývá takovéto vychýlení p-e stranou spojeno s přílišným zahnutím vpřed, tak že vzniká úchylka, zvaná kyfoskoliosa; ta vyskytuje se nejčastěji při t. zv. hrbu (gibbus). Léčení cnorob p-e řídí se vždy dle jejich příčiny, velmi často bývá orthopaedické.