Ottův slovník naučný/Pánek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pánek
Autor: Alois Strnad
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 144–145. Dostupné online
Licence: PD old 70
Související: Autor:Augustin Pánek
Heslo ve Wikipedii: Augustin Pánek

Pánek Augustin, mathem. čes. (*3. pros. 1843 v Praze), studoval reálku v Písku a král. český polytechnický ústav zemský v Praze, jejž absolvoval r. 1867. V roce následujícím byl učitelem vyššího reálného gymnasia dra F. Cupra, načež r. 1869 jmenován assistentem vyšší mathematiky u professora dra F. J. Studničky na zmíněné již polytechnice, kdež působil po čtyři léta. V té době zastával též úřad učitele na první veřejné sladovnické škole v Praze. R. 1870 nabyl učitelské approbace z mathematiky a fysiky pro vyšší reálky s vyučovací řeči českou a r. 1872 habilitoval se jako soukromý docent vyšší mathematiky na královské české zemské polytechnice v Praze. R. 1873 stal se supplujícím učitelem městské střední školy na Malé straně v Praze, kdež po roce jmenován byl professorem. V hodnosti té působil tu až do r. 1892, kdy uvedený ústav byl převzat do správy státní jako c. k. státní střední škola, načež po rozdělení této ve dva samostatné ústavy přešel r. 1895 na c. k. státní reálku na Malé straně. R. 1896 udělen mu název i hodnost mimořádného professora při c. k. čes. vysoké škole technické v Praze a r. 1897 svěřeny mu nově tu zavedené přednášky o základech vyšší mathematiky, jež vedle jiných dosud koná na prospěch posluchačů zcela mu oddaných; patříť P. mezi nejoblíbenější učitele vůbec. P. jest mimoř. členem Královské české společnosti nauk, dopisujícím členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a čestným členem Jednoty českých mathematiků v Praze. Vědecké práce jeho vztahují se k různým oborům mathematiky; zvláště s úspěchem pěstuje počet integrálný a počet pravděpodobnosti. Napsal: O ustanovení vzorců logarithmických a goniometrických z rovnic differenciálních (Praha, 1871). V časopise »Zprávy Jednoty českých mathematiků« uveřejnil: Stanovení přibližné hodnoty pro odmocninu (1870), a další tři články z počtu integrálního (1870, 1871). Do »Zpráv spolku architektů a inženýrů v království Českém« napsal Příspěvek k nauce Navierově o řetězových mostech (1873). (Totéž v něm. Zprávách.) V »Archivu mathematiky a fysiky« uveřejnil O účinku pólu magnetického na kruhový proud elektrický (1876). Do »Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky« přispěl články: O některých integrálech omezených (1872); O základních vzorcích goniometrických (1872); O logarithmické transcendentě (1874); Důkaz vzorce pro zrcadla (1874); O součtu čísel kubických (1875); Elementární způsob vyšetřování křivek v rovině (1875); O posloupnosti geometrické (1876); Poučka binominální v počtu pravděpodobnosti (1876); Příspěvek k počtu pravděpodobnosti (1876); O některých poučkách trigonometrických (1876); O mathematické a morální naději (1877, 1878); O trojúhelnících racionálních (1877); Vypočítáváni trojúhelníka, dány-li jsou tři strany nebo dvě strany a úhel jimi sevřený (1878); O vzorci vyjadřujícím plochu čtyrúhelníka pomoci stran jeho (1879); Poznámka o čtyrúhelníku (1879); O ustanovení vzorce pro ploský obsah trojúhelníka, jsou-li dány strany jeho (1880); Experimentální určení Ludolfského čísla π (1881); Počet pravděpodobnosti v geometrii (1882); Poznámka ku řešení rovnic tvaru x2n + pxn = q a rovnic kubických (1882); Pravděpodobnost a posteriori (1883); Příspěvek k počtu pravděpodobnosti (1884); Julián Vervaet. Nekrolog (1885); Úloha z počtu pravděpodobnosti (1886); Poznámka o cissoidě Dioklově (1886); O jisté řadě nekonečné (1888); Život a působeni P. Václ. Šimerky. Nástin životopisný (1888); Kornel Plch. Nekrolog (1889); Drobnost z trigonometrie (1890); Svěcení pomníku P. Václava Šimerky v Praskačce (1890); Řešení Laurentovy úlohy z počtu pravděpodobnosti (1890); O jistém problému z počtu pravděpodobnosti (1890); Problém z geometrické pravděpodobnosti (1891); Planimetrické odvození Heronova vzorce pro ploský obsah trojúhelníka (1891); O životě a působeni dra Emila Weyra. Nástin životopisný (1894); O průměrové rovnici ellipsy (1895); Vyčísleni jistých Eulerových integrálů neomezených (1898); O životě a působeni Martina Pokorného. Nástin životopisný (1900); O jistých integrálech pseudoelliptických (1901). V »Rozpravách České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze« vydal O některých integrálech Eulerových (1893) a ve »Věstníku Král. české společnosti nauk« O vyčísleni integrálův Eulerových společnou substitucí algebraickou (1893). Dále pro »Výroční zprávy o obec. gymnasiu reál. spojeném s vyššími třídami gymn. i reál. (městské střední škole) v Praze« napsal: Příspěvek ke trigonometrii a Některé úlohy zakládající se na počtu pravděpodobnosti (1880), Několik slov o mathematice v chemii (1881); O zvláštním integrálu omezeném (1884); Kterak se vypočítá povrch pásu na ploše kulové (1887); Transformace elliptického integrálu prvního druhu s modulem soujemným na tvar , O transformaci jistého integrálu s interpretací geometrickou a Drobnosti z mathematiky (1888); O vyčísleni zvláštního integrálu (1890). V »Encyklopaedii paedagogické« napsal heslo Algebra (1883) a v Durdíkově »Paedagogice pro střední školy« Mathematika (arithmetika, algebra; planimetrie, trigonometrie, stereometrie, analytická geometrie; 1890). Mimo to podal hojný počet úloh, posudkův a referátův a pro »Světozor« a »Almanach České akademie« několik životopisů. Roku 1870 a 1871 byl spoluredaktorem »Zpráv Jednoty českých mathematiků« a od r. 1884 jest redaktorem »Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky«, o jehož rozšíření má zásluhy největší; bylť časopis tento dlouhá léta jedinou osou vnější činnosti spolkové, takže jeho rozkvět znamená i rozkvět Jednoty, vedoucí v poslední době též k úspěšné činnosti nakladatelské. Je též odborným redaktorem v »Ottově Slovníku naučném«, do něhož napsal více nežli 150 hesel. Sd.