Ottův slovník naučný/P

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: P
Autor: Josef Zubatý, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: P
Č. 2983. Iniciálka P z Graduálu Menšího města Pražského z r. 1572. Rukopis v c. k. univ. knihovně pražské.

P je temná souhláska explosivní, vznikající zadržením a náhlým propuštěním proudu výdechového mezi oběma rty, bez současného napětí hlasivek. Celkem jest p hláska velmi jednotná, jejíž povaha se mění leda rozličným nastrojením jazyka a dutiny ústní (v některých jazycích je velmi podstatný rozdíl mezi p v pi, pj a v pu). V jazycích indoevr. p bývalo dosti časté a větším dílem se zachovalo bez podstatných změn; tak pův. pro v stind. pra, ř. πρό, lat. pro-, slov. pro, pův. plévō v stind. plávē, ř. πλέω, lat. pluit »prší«, slov. plovą »plovu« atd. V jazycích slovanských p zaniklo před n, s, t, v (tak č. kanouti m. * kapnouti vedle kapati, vosa v. lit. vapsa, stč. spu »sypu«, infin. súti m. * supti); kde je v podobných případech p, buď se vyvinulo analogií (na př. kápnouti dle kapati) anebo bývala za ním samohláska (na př. pták z pьtakь). Znak p se vyvinul z foenického prostředím řeckého п (ovšem z tvarů tohoto s kratším druhým ramenem, často zahnutým: Г a pod.). Ztý.

P. jakožto zkratka v římských nápisech, rukopisech a pod. znamená: Publius, Populus, Pontifex, Proconsul, Pater a j.

P. před jménem osobním značí Pater (otec duchovní).

P. v chemii značka pro fosfor.

p. v hudbě značí piano nebo poco.

p. při citátech spisů t. c. pagina (strana).

p. v češtině před osobními jmény = pan.