Ottův slovník naučný/Osmium

Ottův slovník naučný
Osmistěn	Osmium	Osmnácterák

Údaje o textu
Titulek:	Osmium
Autor:	Bohumil Kužma, Bořivoj Brož
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 918. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Osmium

Osmium, značka Os, atomová váha = 191 (O = 16). R. 1804 od Tennanta isolováno. O. jest průvodcem platiny, obyčejně vyskytuje se s iridiem v různých poměrech sloučeno. Dobývá se z těkavých destillátů, které se získávají při vaření rud platinových s královskou lučavkou. Destilláty srážejí se kyselinou chlórovodíkovou a kovovou rtutí, neb sirníkem ammonatým. Osmiumamalgam, sirník o-ia rozkládají se v proudu vodíku, při čemž kovové o. zbývá. O. jest kov namodralý, nad míru tvrdý, rýpe sklo, hutnoty 22^.48; jest neroztopitelné, poněvadž při vyšších temperaturách dříve, nežli taje (2500°), již prchá. Od ostatních kovů platinových liší se tím, že žíháním na vzduchu přímo se slučuje s kyslíkem na těkavý, nepříjemně zapáchající, sliznice naleptávající tetroxyd. Ze sloučenin důležitější jsou chlóridy OsCl₂, OsCl₄, kysličníky OsO, Os₂O₃, OsO₂. Charakteristickou sloučeninou o-ia jest kysličník osmičelý OsO₄, tetroxyd o-ia. Tvoří bezbarvé lesklé jehly, zápachu nesnesitelného, které při slabém zahříváni měknou. Při 100° vře. Ve vodě se rozpouští na tekutinu bezbarvou, neutrálně reagující. Roztoku používá se v mikroskopii, organické látky vylučují z něho o. Z roztoku tetroxydu v žíravém drasle přidáním alkoholu nebo dusanu draselnatého vylučují se temně granátové krystalky K₂OsO₄. B. Kužma

O. a jeho sloučeniny, jako oxyd, suboxyd, pak jeho slitiny hlavně s thoriem, cirkonem, yttriem, našlo v nejnovější době pěkného technického užití při výrobě elektrických lamp žárových. Dr. Karel Auer z Welsbachu r. 1900 připadl na tuto myšlenku hlavně, aby se zvýšila svítivost elektrických lamp žárových. Osmiové lampy, které již r. 1901 přišly do obchodu, spotřebují na 1 svíčku Hefnerovu 1^.5 wattu, kdežto obyčejná žárovka 3 watty při poměrech ostatně stejných. Světlo lamp osmiových jest jasně bílé, trvanlivost jest větší; vlákno jejich jest vodivější než vlákno uhelné, a je-li vyrobeno ze slitiny cirkonu a o-ia, jest barvy stříbrné, i za studená pružné, v zředěném prostoru snese vysokou temperaturu, aniž se rozkládá, rovněž vzdoruje všelikému působení chemickému. Podobně chová se vlákno vyrobené z oxydů. Vlákno osmiové s oxydem thornatým a s přísadou vápna má větší svítivost než bez vápna. Vlákna osmiová doporučuje se pro větší trvanlivost obaliti ještě vrstvou oxydu některé vzácné zeminy. — Dalšího upotřebení došlo o. ve své slitině s iridiem. Drobná zrnka této slitiny objevují se v rudě platinové, ztěžují velice její zpracování a odhazovala se doposud nezužitkovaná. Vlastnosti slitiny o.-iridiové jsou: veliká tvrdost (jako diamant), vzdoruje účinkům kyselin, neokysličuje se, jest nemagnetickou. Proto užito jí k výrobě špiček, čípků, lůžek pro měřicí stroje elektrické a magnetické a v novější době hlavně v Americe k výrobě špiček, zlatých, ocelových psacích per. Slitina připájí se na špičku péra a zpracuje se velice tenkou ocelovou deskou, velikou rychlostí se otáčející; ku konci deskou touto se rozřízne. — Slitina tato pojí se s fosforem, tvoříc slitinu novou, která teplem se taví a jest dosti řídkou, tak že se hodí na slévání. Když pak po ztuhnutí výrobek pálíme s vápnem, odstraníme tím fosfor a dostaneme slitinu o.-iridiovou s původními vlastnostmi. Processu tohoto užívá se hlavně na výrobu větších kusů o.-iridia. — Kyseliny osmiové užívá se k poznání stop mastnot organických i anorganických, které jí bývají barveny na černo. Brož.