Ottův slovník naučný/Orlová

Ottův slovník naučný
Orlov (osoby)	Orlová	Orlové

Údaje o textu
Titulek:	Orlová
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 884. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Orlová

Orlová (Orlau), far. ves. v Rak. Slezsku, na stanici dráhy košicko-bohumínské, v hejtm. a okr. fryštátském; 227 d., 2199 ob. č., 989 pol., 157 n. (1890), kostel Narození P. Marie, evangel. kostel a fara, 4tř. obec. čes., 1tř. soukr. čes. milosrd. sester a 3tř. soukromá evang. škola pol., pš., telegraf, lékárna, veliké kamenouhel. doly, továrna na třaskaviny a mlýn. Alod. panství má 950·40 ha, náleží k němu zámek, dvůr a lihovar, majetek Richarda bar. Mattencloita. Obyvatelé živí se hornictvím. Ve XIII. stol. bylo zde již sídlo kláštera benediktinského. Časem klášter rozmnožil znamenitě své jmění; náleželyť mu v XVI. stol. vsi Lazy, Doubrava, Chotěbuz, Poruba, Rychvald, Vrbice, Záblatí a jiné. Když pak kníže těšínský Václav Adam přestoupil na víru evang., vypudil odtud (1560) mnichy, klášter rozbořil a statky potáhl ke knížecí komoře. Kostel klášterní osazen duchovními evang. a teprve r. 1631 navrácen benediktinům týneckým a v XVIII. stol. odevzdán benediktinům broumovským. Po zrušení kláštera zboží orlovské příslušelo Fryštátu, později dostalo se Cikánům ze Slupska, kteří je prodali Jáchymovi Bludovskému z Dolních Bludovic, jehož potomci tu seděli ještě poč. minulého století. ^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu Masaryk uveřejněn dodatek, viz Orlová (doplněk).