Ottův slovník naučný/Ordo judiciarius

Ottův slovník naučný
Ordo	Ordo judiciarius	Ordonnance

Údaje o textu
Titulek:	Ordo judiciarius
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 845. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Ordo judiciarius (t.j. řád soudní) jest obvyklý název rozličných středověkých traktátů věnovaných římskému a kanonickému processu. Starší jsou »soudní řády« práva římského. Uvésti z nich sluší práci Bulgara († 1166) De judiciis obsaženou v podobném tištěném díle Placentina († 1192) De varietate actionum (pocházejícím asi ze šedesátých let XII. stol.). Nejstarší (anonymní) O. j. práva kanonického uveřejněn byl ze tří rukopisů mnichovských od Kunstmanna (Krit. Überschau der deutschen Gesetzgebung und Rechtswissenschaft, II., 1855). Dle Schulteho povstal spis tento po r. 1171. Po něm následuje co do stáří traktát (rovněž anonymní) nalezený Schultem, uvěř. pod n. O. j. Bambergennis (Vídeň, 1872, Sitz.-Ber., sv. LXX), sepsaný mezi l. 1181 a 1185. Pramenem jeho jest Decretum Gratiani, Extravaganty až do Lucia III. a římské právo. Podobnými spisy, věnovanými kanon. právu processnímu, jsou Summa de ordine judiciario od Damasa Boema, jež padá do doby před r. 1215, a O. j. od Tancreda, rovněž z této doby. Ačkoli již traktát Damasův jest prací soustavnou a pečlivou, jest spis Tancredův ještě lepší a obšírnější. Kolem r. 1224 a 1234 bylo dílo Tancredovo ve Francii doplněno a přepracováno a přeloženo do frančiny a němčiny. Mezi první »řády soudní« náleží i O. j., jejž napsal Richard Anglicus. Obsahuje právní pravidla redukovaná na nejstručnější výrazy s udáním pramenů řím. i círk. práva. Z doby mezi r. 1234 a 1245 pochází O. j. Bartoloměje Brixenského, přepracování cit. spisu Tancredova. Z dalších podobných spisů buďtež uvedeny: O. j. bolognského kanonisty Aegidia de Fuscarariis z let kolem 1260 a anonymní O. j. rozšířený v Německu jmenovitě ve stol. XIV. a vyskytující se v četných rukopisech též pod jménem Processus juris, Processus judiciarius, Summula de processu judicii, a mylně připisovaný Joannovi Andreae. – Srv. Schulte, Geschichte der Quellen und Literatur des canon. Rechts.