Ottův slovník naučný/Oligochaeta

Ottův slovník naučný
Oligodon	Oligochaeta	Oligoklas

Údaje o textu
Titulek:	Oligochaeta
Autor:	Antonín Štolc
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Osmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1902. S. 728–730. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Máloštětinatci

Oligochaeta, řád červů kroužkovitých (Annulata) z podtřídy štětinatých (Chaetopoda). Článkované jich tělo bývá velikosti millimetrové (Aeolosoma) až metrové (Megascolides australis Mc Coy, 1^.2 m dl.). Rozeznáváme jakožto první článek hlavu s lalokem čelním (prostomium, někdy v rypák prodlouženým) a ústním (peristomium) a články ostatní, v základě stejně upravené. Články tyto ostatní opatřeny jsou ústroji při pohybu sloužícími, štětinami, zřídka scházejícími (rod Anachaeta v čeledi Enchytraeidae, cizopasná čeleď Discodrilidae). Štětiny po jedné nebo po několika (svazek štětinový) vězí ve váčcích zvláštním svalstvem pohyblivých. V základě seřazeny jsou na těle ve dvou postranních řadách hřbetních a dvou břišních tak, že na každém článku rozeznáváme štětinový pár hřbetní a štětinový pár břišní. V některých případech vyvinut na článku toliko jeden pár štětinový (svazků štětinových) anebo naopak dva dvojité páry štětinové (čtyři dvojité řady štětin u našich žížal), aneb štětiny jsou méně neb více pomnoženy tak, že až objímají v řadě prsténcovité střed článku (příkladem cizí rod Perichaeta). Výjimkou jsou štětiny na těle nepravidelně uspořádány (na konci těla u některých z čel. Geoscolicidae). Štětiny bývají různě upraveny jsouce na konci rozeklané neb nerozeklané, obyčejně esovité neb vlasovité podoby a až složitě upravené, na př. úhledně zpeřené (rody Bohemilla a Lophochaeta). Stěna tělní o-tů tvořena jest z pokožky jednovrstevné, z jedné řady buněk pokožkových (vyjma opasek zemních tvarů), kryté kožkou (kutikulou), pod pokožkou jest vrstva svalův okružních a pod touto vrstva svalů podélných. O. mají prostornou dutinu tělní, naplněnou tekutinou s buňkami lymfatickými. Otevírá se na venek kromě vývodních otvorů vyměšovacích a pohlavních otvorem na hlavě neb řadou otvorů hřbetních i přepažena jest přepážkami (septa, dissepimenta), oddělujícími sousedící články. Zřídka jen jsou přepážky nevyvinuty (příkladem Aeolosoma). Nervstvo o-tů skládá se z uzliny mozkové, jež kruhem hltanovým spojena jest s pásmem břišním, jež složeno jest z uzlin rozdělených po článcích (každý článek s jednou uzlinou) a spojených spojkami. K tomu druží se nervstvo obvodní a nervstvo opatřující rouru zažívací. Nejjednodušeji jest vyvinuta soustava nervová u rodu Aeolosoma, jsouc v těsném spojení se stěnou tělní. Ústroje smyslové o-tů jsou vyvinuty chudě. Obecně vyskytuji se buňky hmatové s brvami hmatovými, po těle roztroušené neb shloučené a segmentově seřazené. U některých tvarů vodních vyskytují se na hlavě oči, stavby velmi jednoduché, velmi zřídka objevují se jamky obrvené, t. zv. čichové (Aeolosoma, Bothrioneuron). Roura zažívací o-tů odpovídá typu běžnému u červů štětinatých; zřídka jen zakrňuje (rod Sterculus v čeledi Enchytraeidae). Počíná se ústy na laloku ústním a končí se řití na konci těla. Rozeznáváme odstavce: ústní dutinu, svalnatý hltan, užší jícen, mívající jednu až řadu zduřenin, a dlouhý žaludek střevní, rovný, zřídka jen šroubovité točený (rod Plagiochaeta, druh rodu Digaster). K hltanu druží se žlázy slinné, k jícnu družívají se žlaznaté vychlípeniny (na př. vápenné žlázy žížal), žaludek střevní zřídka mívá slepé výběžky (příkladem rod Millsonia), jícen a žaludek střevní opatřeny jsou více méně bohatou sítí cévní a buňkami t. zv. chloragogenními, jejichž činnost souvisí s činností vyměšovací. Soustava cévní vždy jest vyvinuta. V základě složena jest ze stažitelné cévy hřbetní a z cévy břišní, jež spojeny jsou cévami postranními, kteréž v některých případech jsou (na přídě těla) zveličeny a stažitelný (t. zv. srdce). Vedle hlavního cevstva vyskytuje se zmíněné již cevstvo na rouře zažívací, cevstvo stěny tělní a ústrojů vnitřních (na ústrojích vyměšovacích u vyšších tvarů), jež spolu s hlavním cevstvem tím jsou složitější, čím více postupujeme ke tvarům vyšším. Krev obsahuje tělíska krevní, tekutina krevní je bezbarvá aneb žlutavá až červená, v různých odstínech obsahujíc v tomto případě haemoglobin. Dýchání u o-tů děje se stěnou tělní i rourou zažívací; u některých tvarů jsou vedle toho vyvinuty žábry v podobě přívěsků, pravidlem obrvených a stažitelných, na přídě těla neb na konci těla (Chaetobranchus, Alma nilotica, Branchiura, Dero). Vedle ústrojů vyměšovacích (exkreční, segmentální ústroje), jež činný jsou toliko v době embryonální, nalézáme u o-tův ústroje vyměšovací trvalé, jež podle tvarů různě jsou upraveny. V základním případě skládají se: 1. z obrvené nálevky trčící v přepážce a otvírající se do dutiny před přepážkou; 2. z chodby rozkládající se v dutině za přepážkou (tedy v dutině článku, jenž následuje po onom, v němž jest nálevka), z chodby to nitrobuněčné (intracellulární, z jedné řady provrtaných buněk tvořené), dlouze, dle určitého plánu vinuté, částečně žlaznaté a obrvené; 3. z váčku svalnatého, otvírajícího se na venek otvorem vývodním, stěnu tělní pronikajícím a před štětinami břišními umístěným. Zřídka nálevka není vyvinuta (příkladem Chaetogaster). V případě základním vyvinuty jsou v každém článku, vyjma hlavu a některé články, dva ústroje vyměšovací. Někdy v jednom článku bývá jen jeden ústroj vyměšovací, naproti tomu někdy (u cizích tvarů) dva páry i více v jednom článku, konečně i veliké množství malých ústrojů vyměšovacích, ústících na venek též velikým množstvím otvorů. Poslední případ vyskytuje se u mnohých z čeledí Perichaetidae, Acanthodrilidae a Cryptodrilidae. U mnohých z čel. Eudrilidae připadají sice na jeden článek vždy dva ústroje vyměšovací, konečné části jejich vývodů rozvětvují se však četně ve stěně tělní a ústí na venek četnými otvory. Někdy (u některých cizích tvarův) ústroje vyměšovací na přídě a někdy i v zadní části těla ústí místo na venek do roury zažívací. V době pohlavní čásť těla o-tů označena jest zevně t. zv. opaskem (clitellum), žlaznatě zduřelou to stěnou tělní. O. jsou obojnatci, žlázy samčí dozrávají dříve než samičí, oplození jest vzájemné. Ústroje pohlavní umístěny jsou v určitých článcích u všech o-tů, nikoli však v týchže článcích; žlázy samčí v jiném neb jiných článcích než samičí. Pravidlem oboje žlázy vyvinuty jsou párovitě, po jednom nebo dvou párech, a upevněny na přepážkách články oddělujících. Rod Aeolosoma odchyluje se v ohledu žláz pohlavních blíže se k mořským červům štětinatým. Za vývody žláz samičích slouží chamovody, jichž bývá vyvinuto tolik, kolik jest žláz samčích. Toliko u rodu Aeolosoma za vývody slouží ústroje vyměšovací, podobně jako u mořských červů štětinatých (Polychaetů). Chamovody skládají se z obrvené nálevky otvírající se do dutiny článku, v němž žlázy samčí se nalézají, z chodby obrvené a namnoze z konečného odstavce (t. zv. atrium) prostorného a žlaznatého, otvírajícího se na venek na straně břišní prostě nebo prostřednictvím pyje. Vajíčka dopravována jsou ven vejcovody, upravenými v základě podobně jako chamovody. Bývá jich tolik, kolik je žlaz samičích, skládají se z nálevky obrvené, otvírající se do dutiny článku, chovajícího vaječníky, a z chodby obrvené, obyčejně krátké a otvírající se na venek otvorem na straně břišní. Vejcovody mohou býti redukovány až na pouhý nepárovitý otvor vývodní (Aeolosoma). Vaječníky i varle bývají někdy obaleny zvláštními vaky (vaky vaječníkové a varlové), chámy a vajíčka dozrávají pravidelně v jiných zvláštních vacích (vaky vaječné a chámové), jež jsou vychlípeninami přepážek oněch článků, v nichž jsou žlázy pohlavní. Význačné pro o-ty jsou schránky chámové (spermathecae, receptacula seminis), ač u některých scházejí. Bývají to jednoduché váčky párovité neb až ve větším počtu přítomné, jež hrdlovitým vývodem otvírají se na venek. U mnohých o-tů vyvinuty jsou jako pomocné ústroje pohlavní zvláštní štětiny pohlavní, obyčejně umístěné při vývodních otvorech chamovodův. Chámy bývají někdy shloučeny v chamonoše (spermatofory) chované ve schránkách chámových neb upevněné zevně na těle. Vajíčka kladena bývají do kokonů, utvořených z výměšků žlaz opaskových a různě upravených. Vývoj jest vzhledem k mořským červům štětinatým zjednodušen, nevyskytuje se tu volná larva. U některých nižších o-tů vyskytuje se vedle množeni pohlavního též nepohlavní, jež děje se pučením a oddělením z dočasných řetězcův. Známa jest veliká schopnost regenerační o-tů, na př. rodu Lumbriculus již od dob Bonnetových.

O. žijí ve vodách sladkých, ve vlhké zemi (žížaly), však známe i mořské tvary pobřežní. Rozšířeni jsou po celé zeměkouli, vyskytují se i v krajinách polárních, i ve vysokých polohách. Některé tvary jsou kosmopolitické, jiné omezeny na jisté kraje. Vyskytování některých tvarů v jiných krajinách vykládá se nahodilým přenesením, na př. s prstí, s níž přenášeny jsou cizí rostliny. Živí se látkami rostlinnými i živočišnými, Darwin ukázal na vydatnou součinnost zemních o-tů (žížal) na změnách půdy, jsoucích v důležitém vztahu k zemědělství. Některé tvary památny jsou tím, že fosforeskují (Photodrilus phosphoreus, někdy Allolobophora foetida). Zajímavým zjevem jest na Jávě žijící obrovská žížala Perichaeta musica, vydávající za času nočního ostrý, přerušovaný zvuk, způsobovaný patrně třením štětin o kamenitou půdu. Některé tvary jsou cizopasné (čeleď Discodrilidae, Chaetogaster limnaei).

Dle staré soustavy rozdělují se o. na skupinu vodních (Limicola) a skupinu zemních (Terricola), což jest rozdělení umělé a nikoliv přírodovědecké. Někteří autoři do sud rozdělení toto podržují, toliko přidávajíce nová jména (Microdrili a Megadrili). Vzhledem na odchylné postavení rodu Aeolosoma, jenž ústrojností svou blíží se značně k mořským červům štětinatým (Polychaetům), odkudž skupina o. pravděpodobně asi vyšla, doporučovalo by se rozděliti skupinu tuto na dvě podskupiny, jednu s rodem Aeolosoma (Archidrili, nemající, podobně jako Polychaeta, vlastních vývodů chámových) a druhou s tvary ostatními (Metadrili, mající vlastní vývody chámové).

Stručný přehled čeledí a význačnějších rodů jest tento: 1. Aphaneura (Aeolosoma), 2. Naidomorpha (Nais, Stylaria, Dero, Pristina, Bohemilla), 3. Chaetogastridae (Chaetogaster, Amphichaeta); 4. Tubificidae (Tubifex, Limnodrilus, Spirosperma, Clitellio, Branchiura, Botrioneuron, Ilyodrilus); 5. Enchytraeidae (Enchytraeus, Pachydrilus, Anachaeta, Stercutus), 6. Discodrilidae (Branchiobdella, Bdellodrilus); 7. Phreoryctidae (Phreoryctes, Pelodrilus), 8. Lumbriculidae (Lumbriculus, Rhynchelmis, Stylodrilus, Sutroa, Eclipidrilus), 9. Moniligastridae (Moniligaster, Desmogaster), 10. Perichaetidae (Perichaeta, Megascolex, Pleionogaster, Perionyx, Diporochaeta), 11. Cryptodrilidae (Megascolides, Cryptodrilus, Trinephrus, Digaster, Microscolex, Nannodrilus, Millsonia, Gordiodrilus, Pontodrilus, Ocnerodrilus), 12. Acanthodrilidae (Acanthodrilus, Benhamia, Plagiochaeta, Trigaster, Deinodrilus, Diplocardia), 13. Eudrilidae (Eudrilus, Stuhlmannia, Libyodrilus), 14. Geoscolicidae (Antaeus, Pontoscolex, Criodrilus, Sparganophilus, Alma, Onychochaeta, Kynotus, Urobenus, Ilyogenia), 15. Lumbricidae (Lumbricus, Allolobophora, Allurus).

Literatura: Müller O. Fr., Von Würmern des süssen u. salzigen Wassers (Kodaň, 1771); Hoffmeister, Die bis jetzt bekannten Arten aus der Familie der Regenwürmer (Brunšvik, 1845); Claparède, Recherches anatomiques sur les Oligochètes (Geneva, 1862); A. de Quatrefages, Histoire naturelle des Annelés (Pař., 1865); Semper, Beiträge zur Biologie der Oligochaeten (Arbeiten aus d. zool. Institut zu Würzburg, 1878); Eisen, Preliminary report on genera and species of Tubificidae (Štokholm, 1878); Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten (Praha, 1884); Štolc, Monografie českých Tubificidů (Praha, 1888); Beddard, Monograph of the order of O. (Lond., 1895). Šc.