Ottův slovník naučný/Olbramovici

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Olbramovici
Autor: Josef Teige
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 710. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Olbramovici, rodina praž. pošlá z Chebu, zaujímali v dějinách města po celé XIV. stol. vynikající místo. První z nich jmenuje se Menhart (1264), jehož oba synové, Albrecht a Olbram, přivedli rod k velikému lesku a bohatství. Oba stranili s počátku králi Václavu II. proti Otovi Braniborskému (1279), přes to však byl Olbram (Wolfram) z neznámé příčiny r. 1291 z rozkazu téhož krále držán ve vazbě a také mučen, až svého věznitele, Zbislava Zajíce z Valdeka, byv na čas do Prahy propuštěn, úkladně zabil a z města uprchl. Směl však po čase, zaplativ značnou pokutu, do Prahy se navrátili a již r. 1296 objevuje se znovu mezi přísežnými, zaujímaje stále důležité místo v obci. R. 1307 byl hlavou strany rakouské proti Jindřichu Korutanskému. Když po zvolení téhož (15. srp. 1307) měšťanstvo pražské i kutnohorské s Welflovci v čele chtělo násilím zjednati větší moci v zemi a některé pány v Sedlci u Hory Kutné přepadlo (15. ún. 1309), Olbram unikl zajetí útěkem, vrátil se však záhy pod ochranou Jindřicha z Lipého do Prahy a zmocnil se špitálu křižovnického u mostu, kde se opevnil a bránil, když se straně Welflovské podařilo po dvakráte zmocnili se města, které však vzdal Míšňanům z neznámých příčin dříve, než Jan Lucemburský přišel do Prahy (1310), ač mu stranil. Asi r. 1316 zemřel. Mezi šesti syny jeho (Menhart, Bohuslav, František, Mikuláš, Jan a Aleš [sedmý Bartoloměj zemřel před otcem], vedle dcer Kristiny, Alžběty a Kateřiny) povstal spor o dědictví, který však byl narovnán smírem. Nejstarší a) Menhart asi r. 1334 obdržel se zetěm svým Heuslinem Kadaňským od markraběte Karla vesnici Strašecí v zástavě 400 kop a s příbuzným svým Ješkem Bártovým v 300 k. hrad Křivoklát (do r. 1343). Syn Menhartův 1. Jindřich byl r. 1340 obecním starším a držel ves Zvoli u Jílové (do r. 1358), 2. Welfl, konšel staroměstský (1352), přestěhoval se r. 1356 na Nové město, kde nabyl rychtářství, ve kterém jej následoval syn jeho Olbram, který r. 1361 koupil si ves Zlatou od Donáta Rosta; 3. Olbram, purkrabí vyšehradský (1373—80), jehož syn Olbram stal se arcibiskupem pražským (v. t.). Měl Radešín (1367), Škvorec (1385), Přišimasy a Horku (1354); 4. Jakub byl konšelem staroměstským v letech 1372—73. b) Bohuslav držel trhem od r. 1343 od Petra Koufhousa dvůr vedle Židovské zahrady na Novém městě. Založil též na místě nynějších Milosrdných bratři v Praze špitál s kaplí sv. Šimona a Judy. Synové jeho byli: Mikuláš, Petr, který držel Kunratice (1375—86), Chvatliny, Bohnice, Tuklaky, Pakomilice(1359), Sibřín, Květnici a Lhotku (1362) [† 1386], což po něm zdědili synové Jan z Květnice a Jošt; Šimon, držitel Klecan a Roztok, což dědil syn jeho Jan (1391—96), a Prokop, který měl 7 synů, z nichž nejstarší Prokop, příjmím Černý, dědil Kunratice a byl ve službách vévody zhořeleckého Jana. Druzí jmenovali se Jošt, Petr, Bohuslav, Mikuláš, Jan a Václav (1414). Někteří z nich čítali se k stavu rytířskému. — Potomstvo svrchu vzpomenutého Albrechta vymřelo, jak se zdá, vnukem jeho Václavem, synem Václavovým (1362). Vedle toho měl Albrecht ještě druhého syna Františka (1349). V Praze drželi O. dům na Staroměstském náměstí č. p. 933. JTe.