Ottův slovník naučný/Ofthalmometr

Ottův slovník naučný
Ofthalmologie	Ofthalmometr	Ofthalmoskop

Údaje o textu
Titulek:	Ofthalmometr
Autor:	Vladimír Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1902. S. 663. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ofthalmometr (z řec.) jest přístroj, kterým se měří zakřivení rohovky a obou ploch čočky zrakové a jehož po případě lze užiti i k stanovení poloměru křivosti jiných ploch zrcadlících. Známe-li velikost předmětu (P) i obrazu (O) vznikajícího zrcadlem sférickým, jakož i vzdálenost předmětu od plochy zrcadlící (A), můžeme vypočísti poloměr křivosti zrcadla vypuklého dle jednoduchého vztahu:

$$r={\frac {2AO}{P-2O}}\,,$$

O-em měří se vzdálenost O, ve skutečnosti vzdálenost obrazů dvou rozžatých lamp, postavených ve vzájemné vzdálenosti P. Veličina O jest sama sebou při plochách silně zakřivených malá a nelze ji měřiti dalekohledem, opatřeným mikroskopickou škálou při okuláru, poněvadž měřené oko není dostatečně klidné. Helmholtz, aby odstranil tuto vadu, sestrojil zvláštní o., který se podobá dalekohledu, konstruovanému však pro malé vzdálenosti. Před objektivem dalekohledu je čtyřhraná skřínka, v niž jsou dvě desky skleněné, stejně silné, zaujímající každá polovici zorného pole. Desky tyto lze otáčeti, každou současně v opačném směru, tak že z původní polohy, kde rovina jejich je kolmá k ose dalekohledu, lze je stočiti o úhel, který lze na 0.1 stupně přesně odečísti na děleném kotouči. Když měříme křivost rohovky, postavíme o. do středu mezi obě lampy a namíříme osou dalekohledu kolmo ku přímce, spojující oba světelné zdroje. V tomto směru pak umístíme oko, jež má býti měřeno, za stínítkem opatřeným otvorem kruhovým. Ve sférické ploše rohovky zrcadlí se obě lampy jako dva světlé body; pozorujeme-li je o-em, jehož desky skleněné postaveny jsou kolmo na osu, vidíme pouze dva tyto světlé body; jakmile se však desky každá jiným směrem k ose dalekohledu nakloní, vzniknou dva dvojité obrazy, jejichž vzdálenost záleží na úhlu, který desky svírají s osou dalekohledu. Úhel tento mění se tak dlouho, až oba dvojité obrazy svými konci se dotýkají; potom se úhel ten změří a z něho vypočte vzdálenost obrazův obou zdrojů světelných čili veličina O. Coccius sestrojil o. s destičkou dvojlomného vápence, kterým vznikaly dvojité obrazy; aby je přivedl do vzájemného styku s jejich konci, zařídil oba světelné zdroje tak, že se podél dělené škály pohybovaly.

Thomas Reid (1893) nahradil desky o-u Helmholtzova hranolem dvojlomým.

O-em nazývá se též přístroj, který k rychlému měření astigmatismu sestrojil E. Javal. Podrobnosti viz H. v. Helmholtz, Handbuch d. physiologischen Optik (Hamb. a Lip., 1896). nvk.