| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Offenbach Jacques |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 659. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jacques Offenbach |
Offenbach Jacques, skladatel franc. (* 1819 v Kolíně n. R. — † 1880 v Paříži). R. 1833 přišel do Paříže a vzdělával se na konservatoři, kde Vaslin vyučoval jej ve hře na cello, načež vstoupil do orchestru komické opery. Po té žil několik let v Německu a stal se pak hudeb. ředitelem při Théâtre- Français. Zde komponoval svoji půvabnou Chanson de Fortunio, ale pozornost obecenstva obrátil na sebe teprve operettami Les deux aveugles a Le Violoneux. R. 1855 založil divadlo Bouffes-Parisiens, kde se dodělal záhy znamenitých úspěchů, tak že musil již po roce uchýliti se do většího divadla v Passage Choiseul. Po té podnikl se svým divadelním personálem uměleckou cestu po Francii, Anglii a Německu, ale po r. 1866 opustil řízení divadla a věnoval se výhradně skladatelství. Jenom ještě v l. 1873—75 řídil div. de la Gaîté a r. 1876 podnikl cestu do Ameriky. Ostrovtipné texty Meilhaca a Halévyho nejlépe se hodily karikujícímu talentu O-ovu a zvláště první práce jeho vynikají půvabem, který jest vlastní jen nejlepším komickým operám francouzským; jsou to zejména: Le Mariage aux lanternes, uvedená Chanson de Fortunio, Monsieur et Madame Denis a j. V operettách pozdějších, většinou parodistických, jako Orphée aux Enfers, Le pont des Soupirs, La belle Hélène a j., činil mnohé ústupky soudobému a pokleslému vkusu pařížského obecenstva, tak že jeho pracím valně ubývá ceny umělecké. Hudba jeho nezřídka bez ohledu na krásu pachtí se jen po výraznosti a k tomu cíli neštítí se ani živlů nejnižší hudby lidové, jako kankanu atp. Rhythmus hraje vždy vynikající úlohu v operettách O-ových, jež živostí, humorem, ba rozpustilostí často překypují. Vedle brillantní a hlučné hudby vyskytují se však někdy také místa sentimentální a něžná. Přese všecky svoje vady a nedostatky O. stojí vysoko nad svými epigony a náleží na poli komické opery k nejsmělejším vynálezcům. Mimo operetty uvedené dlužno citovati ještě: Tromb-al-Cazar, Le financier et le savetier, Croquefer ou le dernier des paladins, La chatte métamorphosée en femme, Daphnis et Chloé, Le roman comique, Les bavards, Barbe-Bleue, La grande duchesse de Gerolstein, La permission de dix heures, La vie parisienne, Robinson Crusoé, L’île de Tulipatan, La Périchole, La princesse de Trébizonde, Vert-Vert, La Diva, Les Brigands, Boule-de-Neige, Fantasio, Les braconniers, Pomme d’ Api, La jolie parfumeuse, Madame l’Archiduc, Voyage dans la lune, Le docteur Ox, La Marocaine, Madame Favart, La fille du tambour-major, Belle Lurette a j., z nichž většina provozována na všech větších divadlech evropských. Na jevištích českých (i venkovských) dávány nejčastěji: Orfeus v podsvětí, Krásná Helena, Dafnis a Chloé, Velkovévodkyně z Gerolsteinu, Princezna Trebizondská, Doktor Ox a mn. j., nejnověji pozůstalá komická opera Povídky Hoffmannovy (Les contes d’Hoffmann). Pokusy O-ovy na poli vyšší hudební dramatiky, jako kom. opera Barcouf a německá roman. opera Die Rheinnixe (Vídeň, 1864), neměly úspěchu. Srv. Martinet, O., sa vie et son oeuvre (Pař., 1892).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jacques Offenbach