Ottův slovník naučný/Odmítnutí

Ottův slovník naučný
Odměšování	Odmítnutí	Odmizení

Údaje o textu
Titulek:	Odmítnutí
Autor:	Ferdinand Heller mladší
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 631–632. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Odmítnutí: 1) O. soudce v občanských sporech soudních jest processní úkon strany, kterým tato, vytýkajíc soudci, jemuž spor jest přikázán, nezpůsobilost nebo předpojatost, žádá, aby se řízení pře a rozhodování v ní zdržel a aby spor přikázán byl soudci jinému. Podmínkou a zárukou spravedlivého rozsuzování občanských sporů, zejména za vlády zásady volného uvažování důkazů soudcem, jest soudcova objektivnost a nepředpojatost, a jest tedy požadavkem slušnosti a spravedlnosti, aby soudce, o kterém předpokládati lze, že by jako člověk nedovedl pro zvláštní příčiny zachovati objektivnost a nestrannost, vzdal se veškeré úřední činnosti v určitém sporu, a jest ovšem také nutno, aby stranám sporným vyhrazeno bylo právo soudce takového odmítnouti. Rak. soudní civil. řád vyhověl tomuto požadavku zúplna a určil přesně, kdy soudce jest nezpůsobilým říditi určitý spor a rozhodovati v něm a sám z úřední povinnosti zdržeti se musí veškeré úřední činnosti v něm, a dal také stranám právo, aby odmítly soudce takto dle zákona nezpůsobilého, když by se nezdržel sám činnosti úřední, nebo když by z jiných dostatečných důvodů jej za předpojatého pokládati mohly. Dle zákona vyloučen jest soudce z úkonu soudcovství ve sporech vlastních nebo takových, na kterých je súčastněn jako spoluvěřitel, spoludlužník nebo regressník, ve sporech své manželky, svých příbuzných nebo sešvakřených v přímé linii bez obmezení, příbuzných v pobočné linii do 4. kolena a sešvakřených do 2. kolena, ve sporech svých adoptivních rodičův a pěstounův, adoptivních dětí nebo svěřenců, poručenců a opatrovanců. Pak z důvodů věcných, a to když v záležitosti, o kterou jde, byl nebo dosud jest plnomocníkem jedné se stran, a pak ve sporu, kterého se jako soudce účastnil v prvé stolici. Tyto důvody nezpůsobilosti platí též pro zapisovatele, zřízence soudních kanceláří a výkonné soudní zřízence. Soudci nebo výpomocní soudní úředníci, pro které platí důvody nezpůsobilosti, mají svoji nezpůsobilost oznámiti přednostovi soudu, přednosta vyloučený svému náměstkovi, a nemá-li žádného, vrchní stolici, které podléhá. Po takovémto sdělení učiní přednosta soudu neb jeho náměstek, vyšší stolice opatření, aby spor přikázán byl soudci jinému. Důvodů předpojatosti zákon nevypočítává ani příkladmo, nýbrž ponechává rozhodnutí o nich volnému uvážení soudcovskému. Odmítnouti soudce z uvedených důvodů mohou obě strany neb kterákoliv z nich; o. to může se státi v kterémkoliv stadiu sporu, ale jde-li o vyloučení pouze z důvodu předpojatosti, musí se státi ihned, jakmile strana o něm zví, jinak by již práva toho užiti nesměla. Právo to vykonává se prostým oznámením písemným neb ústním, v němž se důvod vylíčí tak, aby na žádost soudu mohl býti osvědčen. O o. rozhoduje okresní soudce, když jde o samosoudce, a spor může býti přikázán jinému samosoudci téhož soudu; přednosta představeného sborového soudu prvé stolice, když jde o okresního soudce, a spor může býti přikázán náměstku téhož. V ostatních případech rozhoduje představený sborový soud I. stolice o vyloučení soudce u okresního soudu, sborový soud o vyloučení svých členů; ale když by sborový soud vyloučením jednoho ze soudců stal se neschopným k usnášení, stolice vyšší. Rozhodnutí stane se usnesením, proti kterému není stížnosti, když soudce vylučuje. Odmítnutý soudce musí svou činnost ihned zastaviti a nejvýš obstarati jen to, co odkladu nepřipouští.

2) O. znalce v soudním civilním řízení může se státi z týchž důvodů, jako o. soudce. Vnitřní příčina, pro kterou se o. připouští, jest ta, že soud při rozhodování pře z pravidla spoléhá na dobrozdání znalecké, nemaje možnosti o správnosti jeho učiniti si pojem a nemoha také o objektivnosti znalce se přesvědčiti. O. může se státi kteroukoliv stranou písemně neb ústně a musí býti odůvodněno, tak aby na žádost soudu mohla býti příčina odmítací osvědčena. Státi se musí před početím znaleckého důkazu, ale když dobrozdání má býti podáno písemně, ihned po jeho podání; později jen tehdy, když strana prokáže, že o důvodu odmítacím dříve nevěděla nebo jej pro nepřekonatelnou překážku nemohla k platnosti přivésti. O o. rozhoduje soud, u kterého se spor vede; ale když důkaz znalecký provádí soudce zmocněný a bylo mu ponecháno i jmenování znalců, tento soudce. Hlr.