Ottův slovník naučný/Odložení dítěte

Ottův slovník naučný
Odlochovice	Odložení dítěte	Odložení exekuce

Údaje o textu
Titulek:	Odložení dítěte
Autor:	Josef Prušák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 630. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Odložení dítěte je zločinem dle § 149. rak. tr. z., jehož se dopouští ten, kdo dítě ve věku, v němž k záchraně života svého pomoci opatřiti si nemůže, opustí, aby je tak vydal nebezpečí smrti, neb záchranu jeho zůstavil toliko náhodě. Pohnutka činu je nerozhodna. Subjektem zločinu může býti každá osoba příčetná, předmětem jeho pak je dítě, jež »k zachování života svého pomoci opatřiti si nemůže«. Přesnou hranici věkovou nelze tu stanoviti, rozhodny jsou v každém případě zvláštní okolnosti skutkové. Od vraždy liší se o. d. tím, že není zde přímého úmyslu dítě usmrtiti, úmysl pachatelův je dítěte se zbaviti. K existenci zločinu dle § 149. r. tr. z. není potřebí, aby dítě s místa bezpečného na místo nebezpečné bylo přeneseno nebo převedeno, stačí úplně, že úmyslně opuštěno bylo na místě, na němž bez cizí pomoci musilo by zahynouti. V § 150. a 151. zmiňuje se zákon o dvou různých způsobech činnosti pachatelovy, jež podstatný mají význam při výměře trestu. Rozhodným je zde jednak místo, na kterém dítě bylo odloženo — zda je opuštěné či navštěvované — jednak způsob odložení, zda dítě bylo ukryto, neb takovým způsobem opuštěno, »že důvodně jest očekávati, že brzy bude spatřeno a zachráněno«. Je-li místo navštěvované a naděje v záchranu důvodna, pohybuje se trest v sazbě od 6 měs. do 5 let, jinak v sazbě od 1 roku do 10 let. Rak. trestní zákonník nezná všeobecného pojmu »opuštění« osoby mladistvé, choré neb neduživé, neb osoby, o niž pachatel byl povinen se postarati — jako na př. něm. tr. zákon (§ 221.). Tam, kde užiti nelze speciálního ustanovení § 149. r. tr. z., na př. opuštění osoby choré neb neduživé, nutno čin stíhati jako zločin dle § 87. tr. z. Prušák.