Ottův slovník naučný/Obeslání

Ottův slovník naučný
Obesitas	Obeslání	Oběšení

Údaje o textu
Titulek:	Obeslání
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 533. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Obeslání. Úřady veřejné mají právo obeslati si osoby k výslechu. O. děje se buď v zájmu veřejném, nebo v soukromém zájmu obeslaného; v prvém případě záleží úřadu na výslechu tolik, že, nevyhoví-li obeslaný vyzvání, použije proti němu prostředkův donucovacích (předvedení, pokutování), kdežto v druhém případě provede se dotyčný úřední úkon bez výslechu a obeslaný odpyká po případě svoji neposlušnost nějakou újmou na svém (většinou) soukromém zájmu. Následky spojené s tím, že se obeslaný k úřadu nedostaví, bývají obyčejně v obsílce vyznačeny; v případě prvém jest to pohrůžka donucovacími prostředky (též náhrada útrat a škody), v případě druhém vytknutí možných následků škodných. K o. prvého druhu náleží o. svědka, znalce, obviněného atd.; k o-m způsobu druhého o. strany v soudním řízení sporném, o. sousedů ke stavební kommissi, o. vymáhajících věřitelů v řízení exekučním, t. zv. konvokace věřitelů v řízení pozůstalostním a pod. Jde-li o nějaký úřední úkon, před jehož provedením nutno jest slyšeti účastníky, a nejsou všichni účastníci soudu známi, děje se o. veřejnou vyhláškou (ediktem), kterýž uveřejní se v úředních (a po případě i jiných) novinách a vyvěsí se na úřední vyhláškové tabuli; v kterémžto případě toto veřejné vyhlášení nahrazuje o. účastníků zvláštní obsílkou, zvláště pokud jde o účastníky neznámé; často ovšem ustanovuje se mimo to pro neznámé účastníky t. zv. opatrovník (kurátor), jenž dle stavu věci hájiti má zájmy jejich.

O. ve starém právu českém bylo vyzvání se strany úředníků zemského soudu, aby někdo bez předchozího formálního půhonu před soud se dostavil. O. bylo vlastně porušením staré soudní svobody, dle níž nikdo nebyl povinen k soudu se dostaviti, leč že byl žalobcem řádně pohnán. R. 1497 usnesl se zemský sněm, aby »žádný listem od úřadu nebyl obsílán, kteráž věc k póhonnímu právu přísluší ... krom leč by zvláštní rozkázání od pánóv na plném súdě...«. Poněvadž však i v této formě o. čelilo proti starým řádům, zrušeno uvedené sněmovní usnesení a ustanoveno ve Vladislavském zemském zřízení (»Archiv český«, 5, 131), žádný listem od úřadu aby nebyl obsílán, kteráž věc ku póhonnímu právu přísluší. Kromě toho svoleno, aby pře stranní minuly a od úřadu listem aby osoby nebyly obsílány, než všichni aby se právem hleděli. Než vdovy a sirotci, jestliže by které vdově její věno nepostúpeno neb odjato bylo, a sirotkóm kto statku sstúpiti nechtěl ... úředníci aby ty osoby listem obeslali. (Též zem. zříz. z r. 1564 F. 44.) – Srov. Brandl, Glossarium. red.