Ottův slovník naučný/Obedience

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Obedience
Autor: František Vacek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 529. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Obedience

Obedience (z lat. obedientia, poslušnost), výraz bohoslovecký, kterým značí se podřízenost osob, na př. kněze biskupovi, biskupa papeži (o. kanonická), nebo závazek poslušnosti řeholních osob představeným kláštera (o. klášterní), nebo uznávání zvolených hodnostářů v době rozkolu, na př. Papeže se strany kardinálův a národů, biskupa se strany kanovníků (o. církevně politická). V klášterech jmenují ústní nebo písemný rozkaz představeného o-cí, a mnichové mají název obedientů. O-cí sluly též statky a důchody kapitolní, nenáležité k jednotlivým praebendám kanovnickým, ale kapitole jakožto celku. Nájemní držitelé jich nazýváni byli obedientiáři. Vac.