Ottův slovník naučný/Obžínky

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Obžínky
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 604. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Dožínky

Obžínky, ožinky, dožinky, národní obyčej oslavovati ukončení žní. V Čechách, když svážejí obilí již s posledního pole domů, udělají z několika snopů jeden veliký snop, jejž nazývají „dovazným“ nebo „starým“, na Moravě „bábou“ (někdy zavážou do něho skutečnou babu) a jejž naloží na zvláštní žebřinový vůz. Potom upletše z klasův obilních a polního kvítí věnec pro hospodáře a ověnčivše kosy, srpy, hrábě a roubíky kvítím, jedou do dvora, kdež odevzdají věnec hospodářovi, přejíce mu ke sklizené úrodě štěstí a zdraví. Za to bývají od hospodáře podarováni penězi, a slavnost dokončí se v hospodě. Na Rusi, když začínají žně, vychází hospodyně na pole s chlebem, solí a hromničkou a načíná obilí: první snop, který požala, přináší domů a staví do předního kouta pod obrazy svátých. Snop ten mlátívají zvlášť a zrní z něho dávají v kostele posvětiti a míchají do obilí, které určeno jest k jarní setbě. Na Moravě první snop, který se ve stodole s vozu složí, rozházejí po mlátě, aby obilí hojně sypalo. Také poslední čili „dožinkový“ snop všelijak ozdobují, do mužských nebo ženských šatů vystrojují, s velikou slávou, hudbou a zpěvem domů dovážejí a vedle prvního snopu do předního kouta postavují, kdež zůstává nezřídka až do Štědrého večera. V některých krajinách, obzvláště na Rusi, nechávají na poli hrstku klasův nepožatých, jež nazývají „Velesovou bradou“, Poláci „na borodku dla Spasa“. Jest to jakási oběť polním bytostem.