Ottův slovník naučný/Novella

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Novella
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 458–459. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Novella značí po své etymologii novinku, zajímavý příběh z běžného života bez hlubší tendence neb idealisace, živě, stručně a účinně vypravovaný; v tom dány jsou již podstatné znaky n-ly, jež charakterisují ji i jako literární druh: koncisnost děje, hybný tok a spád, realistický a psychologický ráz celku, obmezený objem. Kdežto román podává život v celé šíři a spleti dějové, epicky obšírně a zevrubně, kresle plný rozvoj osob se všemi životními i společenskými podmínkami, obmezuje se n. na určitou rozhodnou a významnou okolnost v životě jednotlivcově, na určitý životní poměr a vztah, který provádí až do katastrofy, jež jest v něm zavinuta a připravena. N. soustředí se na několik charakteristických scén; nepodává rozvoj charakteru, ale zachycuje jej v krisi, v rozhodných momentech, kdy je nucen odkrýti svoje prameny, rozvinouti celý svůj fond, celou svoji energii; odtud zjev, že dobrá n. bývá dramatická ve stavbě i v dikci. S románem jest jí společné, že zpracovává básnicky svět skutečnosti, svět objektivný, předem svět vášní a činů; nezasahá do ní svět nadpřirozený, svět snův a tuch. N. je předem plodem románského ducha, ducha, jenž miluje plastickou stručnost, třeba i střízlivou, psychologickou malbu, dramatické přibroušení a konversační tón. S prvními uměleckými příklady n-ly setkáváme se v Italii, předem s mistrem tohoto genru, Boccacciem, který ve svém Decamerone podal některé klassické ukázky n-ly, tak ryzí a plné, že nebyly posud předstiženy, na př. n-lu o sokolovi (II. díl, 5. den, 9. novella). Týmž směrem s větším menším zdarem pokračují jiní Italové, tak Ser Giovanni (Il Pecorone), Bandello, později Giovanni Francesco Straparola (Piacevoli notti) a Grazzini. Ze starších španělských novellistů vyniká Juan Manuel, z francouzských Markéta královna Navarrská (Heptameron). V Anglii některé z Chaucerových Canterbury tales jsou zveršované n-ly jiskřivé vtipem i rozmarem. Moderní n. má ve Španělsku mistra v Cervantesovi; z moderních vynikají Alarcon a Pereda; i francouzská literatura má řadu výborných novellistů, z nichž nejvýš umělecky stojí Mérimée. V Německu má n. v XIX. stol. také hojně pěstitelů, jako jsou: Paul Heyse (také znamenitý theoretik n-ly), Conrad Ferd. Meyer a Gottfried Keller, kteří napsali dokonalé kusy, německé duchem a srdcem. Z jiných vysoce uměleckých novellistův evropských jmenujeme: Dána Jensa Petra Jacobsena, Nora Björnsona; v Anglii píše se sice hojně n-l, jsou však spíše sensačně než umělecky psány. U nás psali n-ly Tyl, Božena Němcová, Karolina Světlá a j. U Rusů vyvinul se více román než n. K této tíhnou některé práce Turgeněva, Čechova a jiných novějších spisovatelův. U Poláků vynikla nad jiné Orzeszkowa. Dokonalý výbor světových n-l podává Ed. von Bülow, Novellenbuch (1834–36, 4 svazky), A. Kellerův Italienischer Novellenschatz (6 sv., 1851) a P. Heysův a H. Kurzův Novellenschatz des Auslandes (14 sv., 1872–74) a Amerikanische Novellisten (7 sv., 1875–77); německé n-ly v Deutscher Novellenschatz (24 sv., 1871 až 1876) a v Neuer deutscher Novellenschatz (vyd. Heyse a L. Leistner, 24 sv., 1884 až 1887). U nás vydal Šimáček 100 levných svazečků novell (a povídek).