Ottův slovník naučný/Notář

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Notář
Autor: Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 438–440. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Notář

Notář jest dle rak. práva osoba státem zřízená a veřejně pověřená k tomu, aby o prohlášeních a jednáních právních a o právních skutečnostech spisovala a vydávala veřejné listiny, pak k tomu, aby listiny jí svěřené uschovávala a přijímala peníze i cenné papíry k tomu cíli, by je jinému vydala neb k úřadu složila. Notářství jest dle rak. práva veřejným státním úřadem.

Ústav notářství jest starý. Stopy jeho vyskytují se již u Řeků, zejména však u Římanů. Ovšem nelze za předchůdce nynějších n-ů pokládati veřejné písaře zv. notarii – od nichž nynější jméno n. jest odvozeno – třídu to lidí, kteří již za republiky zanášeli se spisováním listin, které však povahy listin veřejných neměly. Spíše dlužno za předchůdce n-ů pokládati t. zv. tabelliones, písaře, kteří rovněž již za republiky spisováním listin po živnostensku se zanášeli a zvláštní stav tvořili. Stav ten došel svého uzákonění teprve za Justiniána, který jej upravil zvláštními zákony. Listiny těmito tabelliony sepsané zvány byly instrumenta publica, forensia, publice confecta.

V jednotlivých státech evropských vyskytoval se ústav n-ů v rozmanitých formách. Ve Francii na př. počal zaváděti ústav ten již Ludvík IX. a uzákonil jej Karel VII. r. 1437. V Německu notářství ujalo se teprve po recepci římského práva v XIV. st., a to dle vzoru italského. V Rusku zavedeno bylo notářství teprve r. 1866. V Rakousku upraveno bylo notářským řádem Maxmiliána z roku 1512. Úkolem n-ů bylo spisovati smlouvy, listiny o právních jednáních, poslední vůle atd., kteréžto listiny byly zákonem za veřejné prohlášeny. Avšak soudním řádem z 1. května 1781 byla tato vlastnost notářským listinám odňata, a za veřejné listiny prohlášeny jen protesty směnečné od n-ů sepsané. Nový notářský řád zaveden byl patentem z 29. září 1850 č. 366. ř. z. a konečně zákonem ze dne 25. čce 1871 č. 75. ř. z. Dle tohoto posledního zákona jsou n-i správci státního úřadu. Jmenovati n-e přísluší ministrovi spravedlnosti. Žadatel musí prokázati: domovské právo, zletilost, svéprávnost a bezúhonnost; 3 státní zkoušky na tuzemské právní fakultě nebo dosažení doktorátu, složení praktické zkoušky notářské, čtyřletou právní praxi a znalost zemských jazykův. Nově jmenovaný n. musí složiti u vrchního zemského soudu přísahu služební a u sborového soudu I. stolice svého sídla peněžní jistotu a musí předložiti notářské komoře ke schválení pečeť, jíž užívati hodlá.

Obor činnosti n-vy jest vymezen zákonem. Jest dvojí. N. jest činný jednak jako správce samostatného úřadu státního, jednak jako soudní kommissař. O činnosti jeho jako správce samostatného úřadu státního jedná výhradně cit. notářský řád z r. 1871 a upravuje ji takto: N-em v zákonné formě vyhotovené notářské listiny jsou listinami veřejnými. Zákon propůjčuje dokonce dlužnímu úpisu n-em sepsanému, když v něm uvedena i osoba věřitelova a dlužníkova, místo a čas placení, právní důvod pohledávky a prohlášení dlužníka, že svoluje, aby podle listiny té byla pro neplacení vedena exekuce, vykonatelnost jako soudnímu smíru. Zásady, jimiž ovládána jest úřední činnost n-va, jsou tyto: N-ova činnost omezena jest na okres, pro který byl jmenován. Jen ta notářská listina, kterou n. vyhotovil ve svém sídle, jest listinou veřejnou. Ve vlastních záležitostech a záležitostech svých blízkých příbuzných a sešvakřených osob a své manželky nemůže spisovati notářské listiny. Nesmí sepsati notářský spis, když zpozoruje, že tu jest jednání na oko neb nedovolené neb že strany nejsou svéprávné. Vyjímaje takovýto případ nesmí n. svoji úřední činnost straně odepříti. Jako úředníku ukládá n-i zákon též povinnost mlčelivosti a dále zodpovědnost za to, že vše se vskutku před ním stalo, co v notářské listině jest uvedeno a potvrzeno. Prvopisy listiny notářské musí n. ponechati u sebe a stranám vydá jen vyhotovení, vyjímaje ty případy, kde zákon v dání prvopisu stranám výslovně připouští.

Jednotlivá odvětví úřední činnosti n-vy jsou tato: Spisování notářských spisův o právních jednáních a prohlášeních (o tom v. Notářský spis). Spisování posledních pořízení, která mají sílu soudních posledních pořízení. Osvědčování skutečnosti a prohlášení. N. jest povinen osvědčovati: 1. shodu opisu listiny s prvopisem, t. zv. vidimování; 2. správnost překladů; 3. pravost podpisů, t. zv. legalisování; 4. dobu, kdy listina nějaká byla předložena; 5. život osob, t. j. skutečnost, že osoba, o kterou jde, dosud žije; 6. oznámení prohlášení; 7. usnesení generálních valných hromad spolků; 8. protesty směnek a kupeckých papírův; 9. jiné skutečné události. Všechna tato osvědčení mají však průvodní sílu veřejných listin jen tehdy, když sepsána byla ve formě zákonem předepsané.

Dále přísluší n-i vydávání a vyhotovování opisův a výtahů z notářských listin a vysvědčení osobám, které prokážou právní zájem.

Dalším úkolem n-ovým jest přijímati v uschování listiny jakéhokoliv druhu a přijímati peníze a cenné papíry za účelem jejich vydání osobám třetím. O přijetí listiny musí sepsati n. protokol, v němž udá čas složení, jména stran, popíše listinu a vyznačí, komu po případě má býti listina vydána. K přijetí peněz a cenných papírů jest n. úředně oprávněn tehdy, když mu byly peníze odevzdány se vztahem na nějakou notářskou listinu a za tím účelem, aby je vydal jiné osobě neb složil u úřadu.

Další povinností n-ovou jest, aby listiny jím sepsané neb jemu v uschování dané opatřil běžnými čísly a řádně a bezpečně uschoval. Za účelem udržování v patrnosti musí vésti všeobecný seznam o každém notářském úkonu, vyjímaje osvědčení směnek a kupeckých papírův. Vedle tohoto všeobecného seznamu musí každý n. vésti ještě tyto knihy: 1. abecední seznam jmen všech stran ve všeobecném seznamu uvedených; 2. abecední seznam jmen všech osob, které před ním poslední pořízení učinily nebo jinak sepsané jemu v uschování dali; 3. seznam peněžitých částek a cenných papírů, které v uschování převzal; 4. seznam osvědčení; 5. seznam všech osob, které v zemi, kde má n. své sídlo, byly prohlášeny za šílené, blbé nebo marnotratníky, neb nad nimiž byla moc otcovská neb poručenská prodloužena, a těch, na jejichž jmění byl uvalen konkurs.

Těmito předpisy uspořádána a vymezena jest, jak již řečeno, činnost n-e jakožto správce samostatného státního úřadu. Vedle nich zůstaly však v platnosti i předpisy notářského řádu z 21. květ. 1855 č. 94, pokud jimi bylo nařízeno, ze jest n. povinen obstarávati některé záležitosti jakožto soudní kommissař a jimiž činnost jeho v tomto směru byla upravena. Předpisy těmito byla n-i uložena povinnost obstarávati jako soudní kommissař záležitosti tyto: 1. spisování úmrtních zapsání a projednávání pozůstalosti a sirotčích záležitostí, pokud by nešlo o soudní rozhodnutí; 2. soudní odhady ve věcech sporných a nesporných; 3. soudní dražby nemovitostí ve věcech sporných i nesporných; 4. dražby nemovitostí vůbec. Při obstarávání těchto záležitostí jest n. vázán týmiž předpisy jako soudce, který by jinak záležitosti ty obstarati měl sám. Proto také n. v této své činnosti podléhá soudu, od něhož příkaz vyšel. Oproti stranám má pak n. v této činnosti postavení veřejného úředníka a požívá téže ochrany trestního zákona. Podotknouti dlužno ještě tolik, že vedle obou těchto činností jest n. oprávněn zastupovati strany ve věcech nesporných vůbec a býti obhájcem ve věcech trestních. Hlr.