| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Nezvěstný |
| Autor: |
Ferdinand Heller mladší |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 279–280. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Prohlášení za mrtvého |
Nezvěstný (něm. verschollen, fr. disparu, ital. sparito, rus. беэъ вђсти пропавшій) jest ten, o němž po takovou dobu není známo, kde se zdržuje, že dle všeho již asi zemřel. Pro obor právní má nezvěstnost stejný účinek jako smrť. Účinek tento musí býti v občanském právě s nezvěstností spojen, aby práva osob třetích, smrtí jednotlivce vznikající, vůbec vzniknouti mohla, na př. právo dědické, nastoupení ve svěřenectví atd. Proto také veškerá zákonodárství ve případě nezvěstností připouštějí domněnku smrti, stanovíce podmínky jejího vzniku a upravujíce řízení soudní, předcházející nález o prohlášení za mrtva. Rakouský obč. zákon připouští domněnku smrti v těchto případech (§ 24.): 1. když někdo dosáhl věku 80 let a místo, kde se zdržuje, po 10 let jest neznámo; 2. když místo, kde se někdo zdržuje, jest neznámo po plných 30 let bez ohledu na jeho věk; 3. když někdo byl v blízkém nebezpečenství smrti, zejména v bitvě nebo na lodi, která se ztroskotala, a po tři léta od té doby se neobjevil. Ve všech těchto případech připouští občan. zákon, aby osoba taková prohlášena byla za mrtvou. Za domnělý den smrti pak pokládá se ten den, ve který osoba n-ná beze vší pochyby zemřela, neb ten, jehož se osoba ta jistě nedožila, což obojí musí býti prokázáno. Nelze-lí takto určiti den domnělé smrti, pokládá se za den smrti poslední den jedné ze tří shora jmenovaných lhůt. Ve všech případech prohlášení za mrtva připouští se však důkaz, že osoba n-ná ještě žije, neb že zemřela dříve nebo později, než jak jest udáno v nálezu o prohlášení za mrtva. Řízení soudní při prohlašování za mrtva upraveno jest jednak v § 277. ob. zák., jednak zákonem ze dne 16. ún. 1883 č. 20. ř. z. Příslušným k prohlášení za mrtva jest sborový soud, v jehož obvodu n. měl své poslední bydliště neb se tam naposled zdržoval. Pro řízení to platí zásady řízení nesporného, zejména ta, že soud vyšetřuje všechny skutečnosti sám z úřední povinnosti. Žádost o prohlášení za mrtva podati možno rok před uplynutím jedné ze 3 shora jmenovaných lhůt. Ale když n. byl v blízkém nebezpečenství smrti, možno žádost tu podati ihned po události, která život n-ného ohrozila. Soud rozhodne o žádosti takové, t. j. prohlásí n-ného za mrtva vždy, tedy i v případě předčasného podání, až po uplynutí jedné z jmenovaných lhůt § 24. ob. z. Řízení samo spočívá v tom, že soud po podání žádosti zřídí pro n-ného opatrovníka, který jest povinen po něm pátrati, a zároveň vydá návěští, v němž vyzve každého, kdo by o n-ném mohl nějakou zprávu podati, aby tak učinil, a zároveň v něm prohlásí, že po uplynutí 1 roku bude n. prohlášen za mrtvého. Po uplynutí této lhůty nutno znova žádati za výrok soudu, načež soud, když všechny shora jmenované podmínky, domněnku smrti odůvodňující, jsou splněny, prohlásí n-ného za mrtva. Manžel n-ného může zároveň se žádostí za prohlášení za mrtva podati i žádost, aby manželství prohlášeno bylo za zrušené. V případě tom vedle opatrovníka n-ného zřídí se též obhájce svazku manželského, který na rozhodnutí, jímž se manželství za zrušené prohlásí, musí vždy podati stížnost. Podotknouti dlužno, že řízení o prohlášení za mrtva zavádí se jen tehdy, kdy nastupuje domněnka smrti, aniž tuto možno prokázati. Jinak jest, když nemožno smrt dokázati veřejnými listinami (úmrtním listem), ale možno ji dokázati jinými průvody. Ve případě tomto dle cit. zákona z 16. ún. 1883 č. 20. ř. zák. připouští se provedení těchto důkazův, a jsou-li ony dostatečny, prohlásí soud prostě, že se důkaz zdařil. Řízení jest však podobné, jako při prohlašování za mrtva. Hlr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Prohlášení za mrtvého