Ottův slovník naučný/Narovnání

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Narovnání
Autor: Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 1051. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Narovnání

Narovnání (něm. Vergleich, lat. transactio) jest dle rak. obč. zák. smlouva, kterou strany odstraňují při n. pochybnost o právu nebo právním poměru mezi nimi vzniklou tím způsobem, že se každá z nich navzájem zavazuje něco plniti, něco činiti neb něčeho se zdržeti. Co do právní povahy je n. zvláštním druhem novace. Strana, jejíž nárok n-m byl upraven, nemusí se již odvolávati na původní právní důvod svého nároku, nýbrž již jen na n., které jest samo právním důvodem. Od vlastní novace liší se však n. dle rak. obč. zákona tím, že rukojemství a právo zástavní, zřízené za původní závazek, trvá i po narovnání. Rukojmí však a třetí zastavitel, kteří s n-m nesouhlasili, mohou i po n. namítati proti nároku vše to, co mohli namítati dříve proti původnímu nároku. N. může býti smluveno v každém právu a právním poměru, vyjímajíc platnost manželství, o které rozhoduje vždy jen civilní soud, a neprohlášenou poslední vůli. Poctivě způsobenému n. nelze odporovati, leda by se, když bylo umlouváno, byl sběhl omyl v osobě n. předmětu. N. činí strany zpravidla proto, aby předešly soudní při. Mají však neobmezenou volnost skončiti n-m při na soud již vznesenou, leda by šlo, jak již řečeno, o platnost manželství a pak o pohledávku exekučně k vybírání přikázanou. Soudní n. č. soudní smír má stejnou právní povahu, jako mimosoudní. Byl-li o něm sepsán protokol, požívá vykonatelnosti právě tak jako rozsudek.

V řízení soudním nazývá se n-m, kompromissem smlouva, kterou strany vznášejí rozhodnutí právní pře na jednoho nebo více rozhodčích. Hlr.