Ottův slovník naučný/Nalivajko

Ottův slovník naučný
Nálicek	Nalivajko	Nalješković

Údaje o textu
Titulek:	Nalivajko
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 1002. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Nalivajko (Nalevajko) Semen, kozácký vůdce z konce XVI. stol., pocházel z Ostrohu, kde starší bratr jeho byl knězem u knížete Konstantina Konstantinoviče Ostrožského. N. byl rovněž ve službách tohoto knížete a bojoval proti Zaporožcům i jejich vůdci Kosinskému. Když však velitel městečka Husjatyna svévolně zabil otce N.-va, tento odtrhl se od magnátů Polské říše a stal se horlivým obhájcem věci kozácké. R. 1594 podnikl výpravu pod Kiliji a Ťagin, násl. roku pak zdařilou výpravu na Uhry. Z Ostrohu znepokojoval často blízké šlechtice polské a duchovenstvo katolické, čině vpády na jejich statky a trestaje každého nepřítele pravoslavné církve, v čemž docházel podpory nejen u lidu, ale i u knížete ostrožského. Povzbuzen úspěchem, zdvihl záhy zjevné povstání. Pluky jeho se zdvojnásobily, tak že udeřil na město Luck, kde sídlili stoupenci biskupa Těrleckého, nejhorlivějšího hlasatele unie, a úplně je zpustošil. Z Volyně táhl na Bílou Rus, znamenaje cestu požáry panských statků, krví šlechticů polských a kněží katolických. Zničiv Mohilev, žádal krále Sigmunda III., aby dal kozákům pozemky mezi Bugem a Dněstrem, začež zaručoval mu pomoc kozáků proti sousedům. Zatím povstání nabylo hrozivých rozměrů. Král nucen byl povolati vojsko z Multan a poručil korunnímu hetmanu Źółkiewskému potlačit vzpouru. N. uchýlil se na jih, kde neregestroví kozáci zdvihli odboj pod hetmanem Lobodou. Oba vůdcové kozáčtí spojili se u Tripolja, ale kozácká vojska musila ustoupiti přesile a uchýliti se na levý břeh Dněpru. V květnu r. 1596 byli kozáci obklíčení u Lubna a přes dvě neděle hájili se vozovými hradbami, až vznikly mezi nimi nesváry a N. s jinými vůdci byl vydán Žółkiewskému, načež ve Varšavě sťata mu hlava. O jeho smrti vypravovalo se, že byl upálen v rozžhaveném měděném býku. Zpráva ta, jakož i jiné podrobnosti z jeho života u kronikářů polských i ruských jsou tendenčně přibarveny. Dumy velebí jej jako hrdinu národní věci maloruské, přehlížejíce ovšem stinné jeho stránky. Srovn. studii V. Antonoviče (Archiv Jugo-Zap. Rossiji, d. I., čásť 3.); Kostomarov, Bohdan Chmeljnickij; článek v »Rus. Starině« (1895) a pojednání Bielowského, Łoboda i Nalevajko (»Tyg. Illustrowany«, 1861).