Ottův slovník naučný/Nablus

Ottův slovník naučný
Nabla	Nablus	Nabob

Údaje o textu
Titulek:	Nablus
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 960. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Náblus

Nablus, Nábulus, Naplus, hl. m. livy asijsko-tureckého vilájetu Bejrútu, leží ve výši 572 m na rozvodí moře Středozemního a Mrtvého v sedle mezi horou Ébál (963 m) na sev. a Garizím (868 m) na jihu, v poloze velmi příhodné, v krajině úrodné, s mírným podnebím, hojně zavlažované prameny a pokryté zahradami. Má dlouhé, rovné ulice, kamenné domy, slušné bázáry, 8 mešit, z nichž vyniká džamije el Kebir, původně vystavěná od Justiniana v basilikálním slohu, 2 kostely a klášter římsko-katol., angl. missijní kostel, školu a hospitál, řecko-sjednocený a pravoslavný kostel. Ob. páčí se na 13.000 duší, z nich 750 křesťanů, 200 Samaritánů, 200 Židů, ostatní muhammedáni pověstní svou nesnášelivostí náboženskou. V úrodném okolí pěstuje se zejména pšenice a víno. Průmysl mydlářský (26 dílen); čilý obchod vlnou, kožemi, bavlnou, mýdlem, tkaninami, zbraněmi a dobytkem do Jaffy a za Jordán. N. jest starověký Sichem, jenž znovu povznesen byl Vespasianem a nazván Flavia Neapolis. Nyní má tureckou posádku.