Ottův slovník naučný/Nabatejci

Ottův slovník naučný
Naba	Nabatejci	Nabburg

Údaje o textu
Titulek:	Nabatejci
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 958. Dostupné online
Licence:	PD anon 70

Nabatejci (v Genesi 25, 13 Nabajot, na klínov. nápisech Assurbanipalových z r. 668 př. Kr. Nabaitai), starověký semitský kmen v petrejské Arabii, kdež se usídlil ve IV. stol. po obyvatelstvu edomském. Říše jejich měla největší rozlohu v l. 85—62 př. Kr., sahajíc na j. asi po místo Teimân, na s. téměř po Damašek, takže v sev. části žilo mnoho Aramejců, na z. po moře Rudé. U starověkých autorů setkáváme se s N. v době Diadochů, dále v době Makkabejských, s nimiž N. válčili. Též s králi syrskými vedli boje. Z Římanů pronikl k nim Pompejus (63 př. Kr.), říši jejich pokořil Trajan (105 po Kr.). Ve zprávách starých chválí se svobodomyslné monarchické zřízení N-ců; v čele říše stál král, jemu po boku z předních mužů vyvolený „bratr“ jako spoluvladař. Lid miloval svobodu, byl bojovný a měl hojné stád velbloudův a ovcí. Zprostředkoval též obchod mezi Arabií a Indií. Kmenový bůh N-ců Dusáres měl své sídlo v hl. m. Petře, na vysokém kameni, nad nímž byl vystavěn chrám. Výroční den jeho narození oslavován každoročním průvodem 25. prosince. Srv. Euting, Nabatäische Inschriften aus Arabien (Berlín, 1885, kdež jsou dějiny N-ců od Gutschmida).