Ottův slovník naučný/Mystérie

Ottův slovník naučný
Mystagógos	Mystérie	Mysterie

Údaje o textu
Titulek:	Mystérie
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 940. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mystéria

Mystérie byly ve starém Řecku tajné kulty, jež se buď obmezovaly na nepatrný kruh kněží a osob bohoslužebných vůbec, anebo též přístupny byly širšímu kruhu zasvěcenců, přijatých po vykonání zvláštních podmínek. Příčina jich tajení ležela ve víře starých, ze na některé kulty zvláště váže se blaho obce a požehnání bohů, jež však by mohly býti odvráceny cizincem aneb nepřítelem, který by si m. přivlastnil; jinde zase předpokládáno, že leccos z věcí božských má býti povědomo pouze vyvolencům. Prozrazení m-ií trestáno jako asebeia. Vedle eleusinských m-ií (v. t.) zkvétaly v Řecku též samothracké m. čili orgie Kabeirů; kněz, konající očistné obřady na těch, kdož byli krví poskvrněni, slul Κοίης, přijetí předcházela jakási ústní zpověď, zasvěcovány též děti, zasvěcenci nosívali jakýsi pás kol těla, zejména proti nebezpečím na moři. Tyto m. konány též mimo Samothraku v Amfisse Lokridské, dále v Boiótii blíže Théb v háji kabeirské Démétry a Kory. Když pak do Řecka pronikl kult Isidin (v. Isis), pořádány také jí na počest m., k nimž připouštěn jen ten, koho bohyně sama ve snu povolala: po lázni upravené knězem zasvěcenec poučen z posvátných knih, kterak se zachovávati; na to po 10 dní zdržoval se masa a vína; na večer posledního dne uveden ve svatyni k nazírání m-ií, z rána pak ukazován v t. zv. olympské stole, s pochodní v pravici, s palmovou korunou na hlavě věřícím, načež akt zasvěcení zakončen hostinou. Ráz a účel těch m-ií podobal se asi eleusinským. M. byly posledním útočištěm pohanství vůči vítěznému křesťanství. — Vedle těchto m-ií, jež, majíce jaksi ráz slavností státních, dovedly své obřady zachovati na výši důstojnosti, byla již od dob starších soukromá družstva, jež ukájela touhu po očistě různými tajemnými obřady dle nauky mythického věštce a básníka Orfea; k těmto Orfeotelestům přidružily se záhy zbytky Pythagoreovců. Zásady družstev těchto však zvrhly se brzy, stavše se pramenem výživy pouličních kejklířův, kteří na lehkověrných peníze vymamovali, předstírajíce pomoci v různých potřebách životních svým zaříkáváním. Stejný druh nízkého výdělkářství vnesen do Řecka od métragyrtův (viz Galli) s šířením kultu fryžské matky Kybely a fryžského boha Sabasia, o čemž klassické svědectví podává Démosthenés v řeči o věnci (str. 313, § 259 n.). klk.