Ottův slovník naučný/More

Ottův slovník naučný
More (latinský výraz)	More	Moře

Údaje o textu
Titulek:	More
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 718–719. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Thomas More

More [mór] 1) M. Thomas (Thomas Morus), státník a spisov. angl. (* 7. února 1478 v Londýně — † 6. července 1535 t.), byl syn právníka a studoval již v mládí znamenitě. Kardinál Morton, arcibiskup canterburský, přijal jej do svého domu a staral se o jeho výchovu. Dokončil studia v Oxfordě a skládal verše latinské i anglické, myšlénkově zajímavé, ale formou uměleckou dosti slabé; přeložil zejména z Pica della Mírandola v angl. verších »Dvanáct pravidel« pro boj duševní. Záhy seznámil se s předáky hnutí humanistického v Anglii, Linacrem, Grocynem, Coletem, a také Erasmem Rotterdamským, který ho velmi ctil. Dal se zapsati mezi obhájce a r. 1504 byl zvolen do parlamentu, kdež vzbudil nelibost krále Jindřicha VII., unikl však následkům jako chráněnec arcibiskupa Warhama. R. 1505 oženil se s Janou Colteovou, s níž žil ve vzorném manželství; v domě jich v Chelsea složil Erasmus »Chválu bláznovství«. R. 1511 oženil se po druhé s Mrs Middletonovou. M-a oblíbil si velmi Jindřich VIII., k jehož nastoupení na trůn složil M. báseň, a nalézal velikou zálibu v rozhovorech s ním; svěřil mu některá poselství, do Flander (1515) a Francie (1517). R. 1521 byl jmenován místopokladníkem královým, r. 1523 speakerem obecné sněmovny, r. 1525 kancléřem vévodství Lancasterského, r. 1529, po pádu Wolseyově, velkým kancléřem Anglie. Ve velikém náboženském boji doby, o reformaci, postavil se rozhodně proti Lutherovi zuřivým pamfletem a vystupoval příkře proti protestantismu; chtěl provésti reformní plány Coletovy a Erasmovy. Ale zápletky vzniklé otázkou rozvodu Jindřicha VIII. tomu zabránily. Rozhodný vliv na krále získal Tomáš Cromwell, žák Macchiavelliho, jenž navrhl králi, aby se prohlásil hlavou církve anglické a dosáhl rozvodu od svých vlastních církevních soudů. M. obmezil se na pouze soudcovské povinnosti svého úřadu a provedl mnohé reformy v soudní správě; když pak byl nucen čísti před sněmovnou souhlas universit cambridgeské a oxfordské s rozvodem královým, vzdal se (1532) úřadu a žil v zátiší. Když pak Cromwell zformuloval nový zákon posloupnosti, jímž byl sankcionován nový sňatek králův, a M. měl přísahati, že věří v platnost rozvodu, odepřel to (1534). Byl pak vsazen do Toweru, a když odepřel i přísahu supremátní, jako velezrádce popraven. M. psal mnoho v latině a angličině. Z latinských spisů jmenujeme: překlad Dialogů Lukianových spol. s Erasmem (1506); Epigrammata (Basilej, 1518); Epistola ad Germanum Brixium (Londýn, 1520); Epistola contra Pomeranum (1568); Dissertatio epistolica de aliquot sui temporis theologastrorum ineptiis (1625) a j. Latinská díla jeho byla častěji sebrána, tak ve Frankfurtě n. M. 1689. Z anglických uvádíme: A mery jest how a sergeant would learne to playe the frere (Lond., 1557); Life of John Picus earl of Mirandula (1510); History of Richard III (1543 a 1548), četné polemiky, verše atd. Sebral je poprvé synovec jeho W. Rastell: The workes of sir Thomas M. (Londýn, 1557). Ale světové slávy došel M. hlavním dílem svým De optimo statu rei publicae deque nova insula Utopia (1516), knihou nad jiné duchaplnou a bohatou na nová hlediska a názory, v níž dotýká se snad všech problémů společenských, které jsou i dnes předmětem diskusse: práce, vykořisťování dělníků, veřejné mravnosti, zločinu a trestu, náboženství, manželství a j. O všech těchto otázkách pronáší názory neobyčejně liberální, mnohde až osvícenecké, tak že mnozí vidí v »Utopii« zárodky saint-simonismu, fourierismu a jiných sociálně-reformních směrů moderních. Toto hledisko není však správné, poněvadž Utopia není reformním traktátem, nýbrž v první řadě sociálním románem, hrou vtipu a obraznosti, a v tomto smyslu knihou po výtce renaissanční; satirická intence je patrna jen v několika vedlejších partiích. »Utopie« byla nesčíslněkrát vydána a překládána; z nejlepších je vydání prof. Arbera (Londýn, 1869). Katolíci pokládají M-a za svého mučeníka a Lev XIII. prohlásil ho 9. pros. 1886 blahoslaveným. Srv. J. Glücklich, Utopie Tomáše Mora (Čes. čas. historický IV., 300); Th. Stapleton, Tres Thomae (1588); F. de Herrera, T. Moro (Sevilla, 1592); W. Roper (zeť M-ův), Vita T. Mori (Lond., 1626); Mackintosh, Life of sir T. More (t., 1830); Walter, Life and times of sir T. M. (t., 1847); Bridgett, Life of blessed T. More (t., 1891).

2) M. Henry, filosof anglický (* 1614 v Granthamu — † 1687), byl professorem theologie a filosofie v Cambridgei. Mezi jinými mysticko-kabbalistickými spisy, platonismem proniklými, vydal Enchiridion metaphysicum, in quo agitur de existentia et natura rerum incorporearum (1674, neukončeno), kde blíží se koncepci prostoru jako sensoria dei a naráží i na jeho čtyřrozměrnost. (Srv. Rob. Zimmermann, H. M. und die vierte Dimension des Raumes, 1881.) Spisy jeho vyšly v Londýně 1679, 2 sv.

3) M. Hannah, spis. angl. (* 1745 v Stapletonu, Gloucestershire — † 1833 v Chiftonu), byla záhy probudilá, naučila se řadě moderních jazyků a překládala hlavně z Metastasia, čímž byla přivedena k divadlu. V 17. roce napsala The search after happiness (1762) a pozd. The inflexible captive (1774) podle Metastasia. R. 1774 byla uvedena do salonu Alžběty Montaguové, kdež se seznámila s Garrickem; r. 1777 hrána byla od ní s vel. úspěchem v Covent-Garden tragédie Percy, r. 1779 s menším úspěchem jiná tragédie The fatal falsehood. Po smrti Garrickově odřekla se dramatické činnosti a věnovala se paedagogice; se svými čtyřmi sestrami zakládala také školy chudinské. Z četných spisů jejích stůjte zde: Essays on various subjects (1778); Thoughts on the importance of the manners of the Great to general Society (1788; 8. vyd. 1792); Strictures on the modern system of female education (1799; 2 sv.; 13. vyd. 1828); Hints towards forming the character of a young princess (1805, 2 sv.) a j. Souborně vyšly její Works r. 1818—19 v 19 sv. A. Roberts uveřejnil její korrespondenci (1838; 4 sv.); doplňují ji »Letters of Hannah M. to Zachary Macaulay« (1860). Srv. W. Roberts, Memoir of H. M. (1838, 4 sv.) a monografie Thompsonovu (1838), Bucklandové (1882) a Ch. Yongeovu (1887).