Ottův slovník naučný/Modrzewski

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Modrzewski
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 496. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související články ve Wikipedii:
Andrzej Frycz Modrzewski (polsky)

Modrzewski Andrzéj, znamenitý myslitel a publicista polský XVI. stol. (* 1503 — † 1569 n. 1570). Pocházel ze slezské rodiny Fryczův, kteříž usadivše se v Polsku psali se pak dle svého sídla, vsi Modrzewa. R. 1519 dosáhl M. na krakovské universitě stupně bakalářského, načež nějaký čas další zprávy o něm jsou nejisty; zdá se však, že se zdržoval na dvoře Łaských. S Hieronimem Łaským byl na jeho cestách po Uhrách a po Turecku. Žil v přátelských stycích i s Janem Łaským za jeho zahraničného pobytu a v Německu seznámil se s Melanchthonem. Ve vlasti jeho shledáváme se s M-kým zase, když král Sigmund I. zamýšlel (1538) provésti zákon, jímž by za vraždu šlechtic platil životem, sedlák hrdlem; tu vznikly jeho čtyři rozpravy (orationes) De poena homicidii (Krakov, 1543, 1545 a 1564), v nichž mluví ke všem stavům vyšším, ale obrací se též k národu a prostému lidu (ad populum plebemque polonam), kterýžto krásný rys spravedlivosti i k porobeným třídám proniká též mnohými jinými jeho díly. Tak i v druhé své rozpravě Oratio Philalethis peripatetici staví se proti rozhodnutí, jímž zbraňovalo se měšťanům nabývati půdy. Sněm tridentský, k němuž chovalo se polské duchovenstvo velmi lhostejně, dal M-kému původ ke spisu Oratio… de legatis ad concilium mittendis (Krakov, 1546), v němž žádá za vyslání polského poselstva, jež by na sněmě tom hájilo práv a zájmů polského národa a církve. Tím vzbudil pozornost Sigmunda I. i králeviče Augusta, jenž jmenoval ho svým tajemníkem (1546). Od té doby měl M. účast v mnohých důležitých poselstvech, jako do Dánska, do Německa ke Karlovi V. a k Ferdinandovi, k Albertovi Pruskému, do Prahy a do Antverp (1549) a j. R. 1553 stal se po otci ve Wolborzi fojtem. Toho času dokončil již nejvážnější své dílo: Commentariorum de republica emendanda libri quinque (v Krakově r. 1551 toliko knihy 3; úplné jest basilejské vydání z r. 1555), v němž pojednává obšírně a důkladně o zvycích a správě v král. Polském, o jeho církevních poměrech, zvláště však též o škole, pro niž žádá ve všeobecném zájmu důkladných změn, ne sice náhlých, překotných, ale stálých, postupujících po stupních pevně k vytknutému cíli. Rovněž v soudnictví usiluje o právo pro všecky rovné. Dílo to stalo se rychle tak slavným, že bylo přeloženo do frančtiny, němčiny a španělštiny; polský překlad pořídil Cypryan Bazylik pod názvem A. fr. M. O poprawie Rzeczy pospolitej księgi czworo… (Łask, 1577). V Římě vzbudily však smělé myšlénky knihy té velikou nelibost; M. byl odtud podezříván z kacířství a biskup kujavský Drohojewski dostal důtku. Ten však i jeho nástupci, Jak. Uchański a Mik. Wolski, zůstali M-kému příznivými. Roku 1561 utkal se M. prudce v polemice s Orzechowským pro otázky náboženské; byv jím napaden a pomluvami očerněn bránil se brožurami Narratio simplex (Pinczów, 1561) a Orichovius (1563), v nichž ukázal přesvědčivě ničemnost prostředků, jakých proti němu užil Orzechowski. V dalších svých letech obíral se M. nejvíce otázkami náboženskými. V l. 1553—1556 napsal De ordinibus ecclesiae (věnováno papeži) a Libri tres… de reccato originis… de libero hominis arbitrio… de providentia et praedestinatione Dei aeterna. Vyzván Sigmundem Augustem, jenž by si byl přál ukliditi spor o dogmatu sv. Trojice, vzniklý s protestanty, sestavil a posoudil M. dosavadní názory všech theologův o té věci připojiv přání, aby byla k urovnání sporu svolána národní synoda, jež by rozhodla sama bez ohledu na tridentský sněm. Pius V. zvěděl o obsahu tohoto spisu, jenž byl poslán k tisku do Basileje, a podařilo se mu na cestě jej zachytiti (1566). Na M-kého uvržena pak církevní kletba i zbaven ke stáří všech svých úřadův a důchodů; M. však nesklonil se proto a napsal k poslednímu dílu ještě dvě části, v nichž dokázal důvodnost svého přesvědčení (vydáno až 20 let po smrti M-kého jako A. F. Modrevii Silvae quatuor…, 1590). — O M-kém psali: J. M. Ossoliński, Wiadomości histor. krytycz. (III. díl); St. Nowicki, Jędrzéj Frycz M. (Varšava, 1856); A. Małecki v „Bibl. Ossoliń.“ (1864, nejdokonalejší práce). Prof. Vl. Ivan. Lamanskij promluvil v zasedání petrohrad. oddělení slovanského komitétu r. 1874 řeč, v níž vysoce cenil práce i nezlomný charakter M-kého.