Ottův slovník naučný/Modřany

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Modřany
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 494. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Modřany

Modřany, far. ves v Čechách, na pr. bř. Vltavy, v hejtm. a okr. smíchovském, má 184 d., 1832 ob. č., 6 n. (1890), kostel Nanebevzetí P. Marie (ve XII. stol. far.), 5tř. šk. (s poboč.), četn. stanici, poštu, telegraf, telefon, stanici Modřansko-Dobříšské dráhy, přístaviště parníků (Praha-Štěchovice), cukrovar s nejstarší raffinerií cukru v Čechách, dvě par. pily a mlýn. Obyvatelé živí se rolnictvím, zahradnictvím, výrobou zboží proutěného, rozličnými řemesly, nebo jako dělníci pracují v blízkých závodech. Blízké „Zátiší“, kde nedávno vznikla villová čtvrť, jest výletní místo Pražanů. Na severu M-an vinice arcibiskupská. M. připomínají se poprvé r. 1088 v základní listině kapituly vyšehradské, v níž uvádí se probošt vyšehradský jakožto majetník popl. dvora a mlýna; též podací kostelní příslušelo kanovníkům vyšehradským. Vedle toho náležel (1356) jeden dvůr s dědinami sakristovi kostela u sv. Víta v Praze a clo na Vltavě vybírala rychta Nového města pražského. Všechny tyto statky zabrali za bouři husitských Pražané a rodové šlechtičtí. R. 1622 dostaly se M. klášteru zbraslavskému, při němž trvaly do jeho zrušení (1785). Klášter opravil zde kostel spálený za válek husitských. R. 1855 povýšena zdejší lokalie na faru.