Ottův slovník naučný/Močení

Ottův slovník naučný
Močedník	Močení	Močerady

Údaje o textu
Titulek:	Močení
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 488. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Močení

Močení (lat. diuresis, mictio) je pravidelné odměšování moče, nahromadivší se v měchýři močovém. Je-li měchýř jenom nepatrnou nebo mírnou měrou naplněn, stačí pružnost svěračů roury močové, po případě žlázy předstojné (u muže), aby moč v měchýři se zadržela. Rozpínají-li se však při větším hromadění moče (kol 1—1,5 l) stěny měchýřové, dráždí sé citlivé nervy stěn měchýřových zvýšenou měrou, čímž nejprve vzniká pocit naplněného měchýře a pak i řada zvláštních pochodů zvratných (reflexních), jež mají v zápětí stahování svěrače měchýřového. Mechanismus m. není do posledních podrobností přesně znám, jisto však je, že úplným sevřením svěrače měchýřového při průchodnosti roury močové se veškerý obsah měchýřový vyprázdní, při čemž t. zv. sval hlívový (musc. bulbocavernosus) u muže vydatnými stahy poslední zbytky moče v zadním oddílu roury močové ven vytlačuje. Je-li pravidelná činnost nervstva porušena, nastávají rozmanité poruchy v m. Tak může se na př. ochrnutím či paresou svaloviny měchýřové moč v měchýři zadržovati (retentio urinae) a nastati přeplnění měchýře, při čemž měchýř močový sponu stydkou značně převyšuje, nebo naopak ochrnutím svěračů roury močové měchýř není s to, aby moč zadržoval, nastává samovolné odtékání a odkapávání moče (incontinentia urinae), jindy pak bezděčné vyprazdňování měchýře, zvl. ve spánku (viz Enuresis). Vedle takovýchto povšechnějších příčin mají na m. vliv i rozmanité poruchy nebo chorobné stavy měchýře močového a roury močové, čímž vzniká řada úchylných zjevů, jako jsou na př. rozmanité řezavky (strangurie), obtížné m. (dysurie, ischurie) a pod. Již z těchto naznačených fakt vysvítá, že při obtížích, jaké se při m. mohou vyskytovati, je vždy potřebí bedlivého vyšetření místního v močidlech samých, jakož i vyšetření celkového stavu tělesného, mají-li se příznaky tyto se stránky fysiologické, pathologické nebo therapeutické správně oceniti. Totéž platí zvýšenou měrou také tenkráte, jsou-li při m. v moči obsaženy rozmanité látky cizorodé, na př. bílkovina (albuminurie), černěť (melanurie), krev (haematurie), hnis (pyurie), cukr (diabetes mellitus) a j. v.

M. lnu v. Len.