Ottův slovník naučný/Milostivé léto

Ottův slovník naučný
Milostín	Milostivé léto	Milostovice

Údaje o textu
Titulek:	Milostivé léto
Autor:	František Krásl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 360–361. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Milostivé léto
Související články ve Wikipedii: Svatý rok

Milostivé léto (jubilaeum) slavili Židé po každém 7. roce sobotním čili v každém 50. roce, který se nazýval šenat hajobel (odtud jubilaeum). M. l. počínalo dnem smíření (10. dne měsíce Tišri) a oznamovalo se od kněží zvukem trub plesných. V tomto létě, také odpustným zvaném, nesmělo se pracovati na poli, ani réva a oliva ořezávati, a cožkoli samo od sebe se zrodilo, náleželo chudině. Všichni otroci původu hebrejského musili býti propuštěni na svobodu; pole i domy v předešlých letech prodané vracely se původnímu vlastníku nebo jeho dědicům, čímž měla býti zachráněna osobní svoboda a volnost každého Israelity a jednotlivé rodiny uchráněny úplného zchudnutí. — V církvi katolické zove se m. l. doba, v níž věřící způsobem zvláště slavnostním mohou získati všeobecných odpustků. Rozeznává se m. l. čili jubilaeum dvojí: řádné, jež vrací se každý 25. rok, trvá celý rok od vánoc do vánoc a jsouc v Římě ukončeno rozšíři se v násl. roce na celou katol. církev; mimořádné, které se povoluje ze zvláštních příčin pro jisté krajiny neb také pro celou církev, avšak obyčejně jen na kratší dobu. M. l. řádné (rok svatý, annus sanctus) vzalo původ svůj v Římě za pap. Bonifáce VIII. r. 1300. Tehdáž rozšířila se pověst, že každých 100 let uděluji se v Římě ve chrámě sv. Petra veliké odpustky. Na tuto nezaručenou zprávu přibylo do Říma veliké množství poutníků, aby nabyli odpustků. I rozhodl se papež, že odpustky povolí, prohlásiv dne 22. února 1300 bullu, kterou pro rok 1300 jakož i pro každý následující stý rok udělil plnomocné odpustky všem, kdo hříchů svých litujíce z nich se vyzpovídají a chrámy sv. Petra i sv. Pavla navštíví třicetkráte, jsou-li Římany, a patnáctkráte, jsou-li cizinci. Jakmile tato bulla vešla v známost, hrnuli se kající poutníci všech stavů a ze všech končin světa do Říma, že jich tam bylo stále po celý rok na 200.000 denně, při čemž basiliky knížat apoštolských byly bohatě obdarovány. K prosbě Římanů, kteří k němu vypravili zvláštní poselství do Avignona, majíce z jubilaea nemalý zisk, ztenčil pap. Klement VI. lhůtu m-ho léta ze 100 na 50 let. Při tomto druhém jubilaeu přidána k návštěvě basilik sv. Petra a Pavla také návštěva basiliky sv. Jana v Lateráně. Slavnosti jubilejní, při kterých bylo mnohdy přítomno až 1,000.000 poutníků, řídil kard. Annibale da Cecanno. Mnozí poutníci byli v návalu utlačeni, jiní zahynuli, přenocujíce z nedostatku místa pod širým nebem, zimou a vzniknuvším morem. Papež Urban VI. zkrátil dobu slavení jubilaea k poctě let Krista Pána na 33 léta, načež nástupce jeho Bonifác IX. r. 1390 zahájil třetí m. l., avšak toto m. l. a i následující r. 1423 netěšilo se pro rozkol v církvi z velikého účastenství, kdežto páté m. l. r. 1450 bylo mnohem slavnější. Pavel II. r. 1470 konečně stanovil, aby rok jubilejní slavil se vždy za 25 let, což až dosud se zachovává; za pap. Alexandra VI. zaveden byl r. 1500 obyčej otevření a zavření svaté brány. Jen r. 1800 nemohlo se slaviti m. l. pro bouřlivé časy. Za pap. Lva XII. slavilo se m. l. r. 1825, při kterém však již tak četné zástupy poutníků do Říma neputovaly, což mělo důvod v indultu, dle něhož papežové po uzavřeni m-vého léta v Římě rozšiřují m. l. v násl. roce na celou církev. Pius IX. nemohl ani r. 1850 ani r. 1875 pro trudné polit. poměry zahájiti m-vého léta a proto udělil po ty oba roky plnomocné odpustky ve formě jubilejních. Lvu XIII. podařilo se r. 1900 konati m. l. způsobem neobyčejně slavným, při čemž bylo provedeno několik kanonisací. Svatý rok zahajuje se před prvním nešporem vánočním; papež ve slavném průvodu ubírá se v domě sv. Petra k jubil. bráně, jedné z pěti bran toho velechrámu, která jsouc zazděna vždy 25 let jen v m-vém létě bývá otvírána papežem třemi údery kladiva. Potom umyjí zpovědníci práh svaté brány a její stěžeje svěcenou vodou, načež papež s křížem v pravici a se svící v levici na prahu brány poklekne a za hlaholu zvonů vstoupí do basiliky. Týmž způsobem otvírají kardinálové svaté brány v basilice sv. Jana v Lateráně, sv. Marie Větší a sv. Pavla. Za rok v předvečer vánočního božího hodu sv. brány se uzavírají, čímž m. l. se končí. Původně slavilo se m. l. v Římě, až pap. Alexander VI. prohlásil, že věřící mimo Řím mohou odpustky m-vého léta (1500) získati v roce následujícím za podobných podmínek, jaké se předpisují v Římě. Průvody, skutky milosrdenství, modlitby nahrazují pouť do Říma. Nyní papežové bezprostředně po m-vém létě v Římě rozšiřují odpustky na celý obor katol. světa, ale z pravidla ne na celý rok, nýbrž na dobu kratší. Zpovědníci mají v m-vém létě rozsáhlá práva. Mimořádné m. l. prohlašuje se od papežů při obecných potřebách křesťanstva, při nastoupení vlády nového papeže, při slavení círk. sněmů. Dle příkladu Sixta V., jenž při svém nastoupení r. 1585 nejprve pro Řím a pak pro všechen katol. svět ustanovil patnáctidenní jubilaeum, činí tak nyní každý papež na počátku své vlády, není-li doba řádného m-vého léta blízka, aby si pro svůj úřad vyprosil nebeské požehnání. Podmínky k získání jub. odpustků v pap. bulle neb v pastýřském listu biskupském (pro jednotlivé diécése) obsažené musí se naplniti přesně a v předepsané době. Všeobecné podmínky stanovil pap. Benedikt XIV. r. 1775. Mimo úmysl dojíti odpustků a mimo přijetí sv. svátosti jest to při řádném m-vém létě návštěva 4 jmenovaných basilik, spojená s modlitbou za zdar a vzrůst katol. církve, za svornost katol. knížat a za pokoj veškerého křesťanstva; při mimořádném m-vém létě připojují se posty a almužny. Ksl.