Ottův slovník naučný/Mill

Ottův slovník naučný
Miłkowski	Mill	Mill.

Údaje o textu
Titulek:	Mill
Autor:	Gustav Zába
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 348. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:John Stuart Mill

Mill: 1) M. James, nár. hospodář a filosof angl. (* 1773 – † 1836 v Kensingtoné), syn obuvníkův, studoval v Edinburce theologii; do Londýna přišel r. 1800, kde se věnoval spisovatelství. R. 1818 vyšlo obsáhlé a kriticky psané dílo jeho History of British India (nově 1872, 10 sv.) a po roce zvolen jest za korrespondenta Východoindické společnosti. R. 1821 vydal Elements of political economy. Mimo to přispíval do Britské encyklopedie a do »Westminster Review« založené Benthamem. Jeho pověst jako filosofa upíná se k dílu Analysis of the phenomena of the human mind (Lond., 1829; nové vydání 1869, s poznámkami uspořádal J.S.M.), které empirickým rázem ukazuje zpět na Humea a Hartleye. Proti etickým výkladům Mackintoshovým v Dissertation on the progress of ethical philosophy (Londýn, 1880) jest mířen M-ův A fragment on Mackintosh (1835 a 1870). Srv. Bain, J. M. (2. vyd. Lond., 1887). Zb.

2) M. John Stuart, filosof a polit. oekonom, syn před. (*1806 v Londýně – †8. kv. 1873 v Avignoně), nabyl péčí svého otce rozsáhlého vzdělání; též Jeremy Bentham, známý právník a filosof, rodinný přítel, měl na něho značný vliv. Jeho vychování dálo se v přísné kázni rozumové, tak že záhy zvykl se vší střízlivostí pohlížeti na záhady světa i společnosti, ač přece v sobě neudusil nadšení pro svobodu a lidskost. Poslán r. 1820 na cesty do Francie ztrávil zde půldruhého roku, hlavně v Paříži a v Montpellieru. R. 1823 vstoupil do služeb společnosti Východoindické a došel zde hodnosti prvého jejího úředníka; r. 1858 přešel do výslužby. R. 1851 pojal za choť ovdovělou pí. Taylorovou († 1858 v Avignoně), již zbožňoval a jejíž vliv na sebe s nadšením uznává. V letech 1865—1868 zasedal v parlamentě jako radikál. M. tvořil díla velikých osnov vědeckých současně s plodnou působností publicistickou a s přesným konáním svého úřadu. V l. 1824–41 rozvinul neobyčejně pilnou a duchaplnou činnost publicistickou hlavně ve »Westminster Review«, založené J. Benthamem k hájení zásad radikálních, přispívaje články filosofickými, národohospodářskými, aesthetickými a historickými; v l. 1835 – 40 redigoval spojenou »London and Westminster Review«. R. 1832 započal své hlavní dílo filosofické o soustavě logiky deduktivní a induktivníSystem of logic ratiocinative and inductive (ukončeno 1841, vyd. v Lond. 1843 a opět, úvod odtud přel. a poznámkami opatřil Fr. Čáda: Pojem a obor logiky v »Programmu« novoměst. gymn. v Praze, Truhl. ul., 1891–92). Proti logice formální obmezené pouhou bezesporostí rozšiřuje se zde obor logiky na zvídání pravdy o záhadách konkretně daných, tak že se ukazuje dílo to jako theorie zpytovacích úkonů, jejichž všeobecný výraz se zde kodifikuje; zvídání pak samo obmezeno jest empirií. M-ovo stanovisko ve filosofii jest fenomenalismus. V Examination of Sir W Hamiltons philosophy (1865, 5. vyd. 1878) uvádí své důvody proti apriorismu zákonu myšlení a rozbírá pojem jistoty vědění; Comte and the positivisme (1865) jest kritikou positivismu a objasňuje styky a ovšem i značné odchylky stanoviska M-ova od francouzského filosofa. Jako národní hospodář drží se soustavy výrobnické. Jest pravda, že se opírá o Malthusa a Ricarda a z nich činí vývody, než on pojal svou úlohu všeobecněji tím, že ukazuje na souvislost politické oekonomie s ostatní filosofií sociální. Theorie jeho pronesené v Essays on some unsettled questions of political economy (Rozpravy o některých nerozhodnutých otázkách nár. hospodářství, 1844, 2. vyd. 1874) a v Principles of political economy with some of their applications to social philosophy (Základy polit. oekonomie s některým upotřebením pro filosofii spolkovědy, 1848, 7. vyd. 1871) působily mnohým směrem reformně na další rozvoj polit. oekonomie. M. jest přívržencem všeobecného práva hlasovacího, které chce míti podmíněno určitou měrou vzdělání, hájí repraesentativní právo menšin, samosprávu a zřízení federalistické (v Thoughts on parliamentary reform, 1859) a proti despotismu společnosti hájí právo individua (On liberty, 1859; česky přeložil H. Kosterka a V. Petržilka, O svobodě, »Vzděl. bibl.«, 1891). Zvýšení blaha všeobecného jest smysl jeho utilitarianismu (Utilitarianism, 1863). Otázka ženské emancipace našla v něm stejně duchaplného jako břitkého zastance (The subjection of women, 1869; český překlad Poddanství žen, »Bibl. vzděl.«, 1890). Mimo citované již spisy vydal drobnější práce: Dissertations and discussions (sv. 4., Londýn, 1859–74); Considerations on representative government (3. vyd. 1865; čes. přel. Fr. Vahalík, Úvahy o vládě ústavní, »Bibl. vzděl.«, 1892); Inaugural address at the university of St. Andrews (1867); England and Ireland (1868); Chapters and speeches on the irish land question (1870). Z jeho pozůstalosti vydáno Autobiography (Londýn, 1873) aThree essays on religion: Nature, the utility of religion and theism (t.,1874, do češ. přel. David Zvičínský v Knih. Rozhledů 1900), kde se kloní k náboženství humanity. »O individualitě« přeložil J. Váňa (»Anglicko-slov. knihovnæ, 1880). K literatuře srov.: F. A. Lange,M’s Ansichten über die soziale Frage (1866): Taine, Le positivisme anglais, étude sur Stuart M. (1864); Littré, A. Comte et Stuart M. (3. vyd. 1877); Courtney, The Metaphysics of J. S. M. (Lond., 1879); J. Durdík, J. St. M. (»Osvěta«, 1873); Überweg-Heinze, Grundriss der Geschichte der Philosophie (III., 1897). Zb.