| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Mišná |
| Autor: |
Rudolf Dvořák |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 435. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Mišna |
Mišná (hebr.), zdvojení, opakování, jako výraz pro tradici, velká sbírka zákonných rozhodnutí náboženských i civilních od starých rabbínů, základ židovského ústního zákonodárství. Počátky svými náleží době po babylónskem zajetí, hlavně Ezrově, v níž zákon Mojžíšův pro změněné poměry nestačoval a proto doplňován jednak tradicí lidovou z doby před zajetím, jednak dle potřeby novými zakonními ustanoveními rabbínův, sdělanými se zřetelem na psaný zákon a tradici. Proto vychází m. vždy od znalosti zákona (tóry) a ve spojení s ním uvádějíc nařízení židovských doktorů rozličných dob pojednává o nich, by rozhodla na konec o nejlepším způsobu, jak zákony ty prováděti. V tom jeví se m. výsledkem hlubokého přemítání o obou, hlavně Pentateuchu (tóře). Pokud autorů se týče, jsou jimi rabbíni, hl. z doby prv. století př. Kr. a v prvých dvou stoletích po Kr., z části ovšem i pozdější. Za to vyskytují se starší tradice jen ojediněle. Zajímavo jest, že vedle názorů majority zaznamenávají se i názory menšiny. Původcem nejstarší sbírky tradice (m-ny) jest rabbí Hillél (ok. 30 př. Kr.); od něho pochází běžné rozdělení m-ny na 6 dílův. Po něm podjal se nové sbírky rabbí Akiba (ok. 126 po Kr.), t. zv. m. Akibova, již dokončil jeho žák rabbí Meír. Vlastní práce tohoto byla vzorem definitivní recense m-ny, jejímž původcem jest slavný rabbí Jehúdá han-Násí, příjmen. hak-Káddóší, zkrátka i Rabbí zvaný (* 140 po Kr.). Rabbí vytlačil ostatní m-ny, takže jeho m., původně zv. m. Jehúdova, přezvána potom zkrátka m-nou a stavěna nejen na roveň bibli, nýbrž někdy i nad ni kladena. Na m-ně této znatelny jsou i stopy práce žáků rabbíových. Vedle této m-ny, jež ostatně během času rovněž dále doplňována, existovala tak zv. vnější m. (m. h’icóná), obsahující to, co nepojal on do své sbírky, odtud zvána přímo i apokryfem (baraitá). M. stala se později základem Gemáry (v. t.), s níž společně splynula konečně v talmúd. Vedle bible a talmúdu byla sice m. někdy zanedbávána i samými rabbíny, kdežto lid spokojoval se z části haggádou (v. t.), v celku však těšila se po celý středověk z velké popularity a byla uznanou autoritou náboženskou orthodoxních židů. Dobu, kdy m. byla napsána, nelze přesně určiti. Jisto jest, že talmúd babylónský, ukončený snad teprve v VI. stol., o jejím napsání ničeho neví. Tradovánať ústně ve školách rabbínských na základě četných pomůcek mnemotechnických. Jazyk m-ny jest téměř čistá hebrejština, čistější než v pozdních knihách biblických, ovšem s hojnými slovy hebraisovanými z aramejštiny, řečtiny a latiny. Sloh jest suchý a stručný, z části až temný. Celkem rozeznávají se tři hlav. recense m-ny: samostatná m., m. jako základ talmúdu babylónského a palestinského. K nim druží se ovšem i jiné podružné recense, jdoucí na účet opisovačů. M. rozpadá se na 6 oddílů (sedárím), jež rozpadají se opět na traktáty (masechtót) k sobě přináležející (60). Traktáty rozpadají se na kapitoly (perákím), celkem 523, po případě 524, a tyto na paragrafy, zv. mišnót. Oddíly jednají: 1. o rolnictví (zeráím), 2. o slavnostních časech (móéd), 3. o ženách (náším), 4. o škodách Exod. XXI (nezíkín), 5. věci posvátné (kodáším), 6. očišťování (tohorót). Vydání m-ny jsou četná, o sobě i jako součástky talmúdu. Po prvé vydána o sobě v Neapoli r. 1492 (s výkladem Maimonidovým), jako čásť babyl. talmúdu v Benátkách v l. 1520—23, v talmúdu palestinském tamže v l. 1523—24 (neúplně), nově v Cambridgei r. 1883 (Mishnah on which the Palestinian Talmud rests). Z překladův uvádíme: latinský bratří Abendánů (rukopisně v Cambridgei, XVII. stol.) a z části na jeho základě Surenhusiův s textem a překlady kommentáru Maimonidova a Bertinorova (Amsterdam, 1698—1703). Německé od Rabe (1760—1763), v písmě hebrejském ve Vídni (1817—35) od neznámého na základě překl. Rabova, nejlépe od Josta v Berlíně v l. 1832 až 1836 (v písmě hebrej., 6 dílů) a dr. A. Sammster (text, něm. překlad a výklad; Berlín, 1885 a n.). Částečný angl. překlad od de Sola a Raphaela (Londýn, 1843). Jednotlivé traktáty z m-ny vydal Strack (výroky otcův, o modloslužbě, o dni smíření), Lipschütz, Rosenfeld a j. K literatuře srv. Graetz, Geschichte der Juden (1853); Frankel, Darke ham-Mischna; Gelbhaus, Rabbí Jehúdá ha-Násí (1876). Dk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mišna