Ottův slovník naučný/Mercurius

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Mercurius
Autor: Vladislav Kalousek
Otakar Šulc
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 119–120. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Merkur (mytologie)

Mercurius (od lat. merx, zboží), Merkur: 1) římský bůh obchodu, jest vlastně řecký Hermés (v. t.) άγοραίος a εμπολαίος, jehož kult byl vnesen přes Sicilii a Cumy do Říma a k jehož rozšíření snad též přispělo podobné božství etruské, zvané Turms. M. jest tedy bohem obchodu (negotiator, nundinator), štěstěny (felix) a jejích darů, jako zisku (lucrorum potens), losů (srv. sors M-ii), hodností, veselí (Epulo), on jest ochráncem cestujících (viator), blahobytu v domácnostech (domesticus) i ve městech; proto přeje míru (pacifer), ač dovede i ve válce vojíny na pochodech chrániti a jim vítězství zjednávati (victor, invictus). Kdežto tyto funkce v lidu zdomácněly, ostatní hlavně jen u třídy vzdělané se ujaly (Hor. od. I., 10); M. tudíž jako Hermés jest poslem bohů, průvodčím duší zemřelých, hlasatelem obětním, vynálezcem výmluvnosti, lyry, ochráncem stád, palaestry. Synem jeho jest též latinský bůh Faunus; s Larou (v. t.) M. zplodil oba Lares compitales. Chotí jeho byla Facundia. Cicero dle pozdější mystické nauky lišil pět rozdílných M-iů. Za doby císařské M. Augustus zakládá se na srovnání císaře s božstvem. V Římě M-iovi zřízen první chrám r. 495 př. Kr. za nedostatku obilí na svahu Aventinu mimo pomerium; slavnost jeho konána o Idech květnových. M. Malevolus měl svatyni blíže chrámu Janova, M. Sobrius na cestě Latinské. Jemu zasvěcen u brány Capenské na svahu Caelia pramen, jehož vodou kupci sebe a své zboží čistili. Kult jeho obstarávala zvláštní družstva (collegia Mercurialium, mercatorum nebo cultorum Mercurii) nejen v Římě, nýbrž i v Italii a v provinciích. M. pojat záhy v počet deorum consentium a vzýván hojně vedle božstev ryze italských. Jako M. Camillus stotožňován s mladším Kabeirem (v. t.) Kadmilem; z božstev egyptských s ním srovnáváni strážce mrtvých Anubis a vynalézavý Thoth. Caesar shledal, že hlavní božstvo Gallů podobá se M-iovi; podobně soudí Tacitus o hlavním bohu germanském (Wuotan). Obětním zvířetem jeho jest kozel nebo beran, symbol plodnosti; litbou víno (pouze M. Sobrius dostává mléko); symboly jeho jsou mimo kozla a berana kohout, želva, pak berla caduceus (slovo vzniklo z řeckého ϰηρύϰειον), okřídlený klobouk a střevíce a zvláště měšec. Hlava M-iova jest stálým typem římského sextantu. Též v umění přejat typus Hermův. klk.

2) M., planeta, v. Merkur.

3) M. slula alchymistům rtuť. Odtud pojmenování četných praeparátů rtuťnatých. Na př. M. virus (Hydrargyrum vivum) = rtuť, M. dulcis = chlórid rtutičnatý HgCl či kalomel, M. cinereus (niger) moscati = kysličník rtutičnatý Hg2O, M. praecipitatus albus (bílý praecipitát) jest bílá ssedlina vznikající účinkem ammoniaku v roztok chlóridu rtuťnatého; má v nejjednodušším případě složení NH2 . Hg . Cl (chlórid merkurammonatý), M. praecipitatus ruber jest kysličník rtuťnatý HgO na suché cestě připravený, M. solubilis Hahnemanni jest černá ssedlina, způsobená ammoniakem v neutrálném roztoku dusičnanu rtutičnatého. M. sublimatus corrosivus = chlórid rtuťnatý (sublimát) HgCl2. OŠc.