Ottův slovník naučný/Matriky

Ottův slovník naučný
Matrice	Matriky	Matrimonium

Údaje o textu
Titulek:	Matriky
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 995–996. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Matrika

Matriky jsou písemné záznamy o narozeních, sňatcích a úmrtích osob. Vznikly z úředních zápisů farářův o nejdůležitějších aktech farní správy a vedeny byly v církvi katolické již ve středověku. Obšírnější ustanoveni o nich vydána byla na koncilu tridentském. V Rakousku počíná se vývoj zákonodárství o m-kách od cís. Josefa II. (patent z 20. ún. 1784). Od té doby vede každý farář pro svůj úřední obvod zvláštní knihy o narozených, o oddávaných a zemřelých. Dle dvor. dekretu ze dne 15. led. 1787 jsou knihy křestní, oddávací a úmrtní listinami veřejnými. Evangelickým farářům dovoleno bylo vésti veřejně m teprve nejv. rozhodnutím z 20. listop. 1829. Dotčeným cís. pat. z 20. ún. 1784 nařízeno i židovským rabínům, aby vedli rejstříky porodů, sňatkův a úmrtí. Později uděleno katolickým farním úřad. právo dozoru nad židovskými m-kami, což odpadlo dle zák. z 10. čce 1868, č. 12 ř. z. z r. 1869, dle něhož také židovské m. prohlášeny za veřejné listiny. O ohláškách a sňatcích civilních vede zvláštní knihy politický okresní (obecní) úřad ($ 9. zák. z 25. kv. 1868, č. 47 ř. z.). Týž úřad vede také m. týkající se bezvěrců, resp. osob nenáležejících k žádné zákonem uznané církvi nebo náboženské společnosti. – M-kami nazývají se kromě toho také knihy, do nichž se zapisují (immatrikulují) studenti přijatí na universitu, dále seznamy šlechtických rodin (šlechtická matrika, Adelsmatrikel). V někdejší Římskoněmecké říši nazýval se říšskou matrikou seznam všech stavů říše a jejich příspěvků k říši, resp. seznam vojska, jež postaviti stavové byli povinni. Matriční poplatky (Matrikularumlagen), placené od říšských stavů, byly pak od nich rozvrhovány na poddané. Místo této m. zaujala v době německého bundu m-ka bundová (Bundesmatrikel). Příspěvky, placené podle této m. od jednotlivých členů bundu, nazývaly se příspěvky matričními (Matrikularbeiträge). Dnes ještě nazývají se tak příspěvky, které jednotlivé státy Německé říše odvádějí na společná vydání, pokud vydání tato nejsou hrazena případnými přebytky předešlých let, jakož i výnosy cel, společných spotřebných daní nebo jinak.