Ottův slovník naučný/Mathematika

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Mathematika
Autor: Augustin Pánek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 977. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Matematika

Mathematika (z řec. μάθημα, učení, věda) jest nauka o veličinách. M. dělí se na ryzí (pouhou) a užitou (upotřebenou). Ryzí m. jest arithmetika (arithmetika elementární čili počtářství, arithmetika obecná č. algebra a arithmetika vyšší čili nauka o číslech) a geometrie čili měřictví. Ostatní větve ryzí m-ky: differenciální a integrální počet, theorie funkcí, nauka o pohybu (kinematika čili foronomie), užívají vesměs, nehledíc k nazírání prostorovému, pojmu »proměnné veličiny spojité čili nepřetržité«. Kinematika oddělila se teprve v novější době od mechaniky, v níž se s počátku tajila a pro niž tvoří posud nevyhnutelně nutnou průpravu, tak že se obyčejně počítá k mechanice v širším smysle. V praxi držíme se hlavně empirického rozdělení m-ky, jak je podává Ohrtmannův »Jahrbuch über die Fortschritte der Mathematik«. Ryzí m. má zvláštnost, že věty své nejen logicky odvozuje, ale i pravost jejich vytvořováním pojmů v nazírání, t. j. konstruktivně, zkouší, a sice jde v arithmetice o názor vnitřní, v geometrii pak o názor vnější. Věty mathematické nabývají tím tvářnosti úplné jistoty, tak že příslovečně mluvíme o mathematické jistotě, přesnosti, pravdě a odvození důkazův, jako bez námitky, a m. označuje se prostě jako věda exaktní. Ano Kant praví přímo: Každá věda jest jen potud vědou, pokud je m-ice přístupnou. Theoretická čásť všech téměř věd jest čím dále, tím více mathematickou; tak v zárodku jest mathematická chemie, psychologie a fysiologie. Prohloubení m-ky počíná vlastně Bolzanem a měla ve Weierstrassovi nejznamenitějšího zástupce. Za užitou m-ku pokládají se nauky: mechanika (v názvu tom zahrnuje se obyčejně soubor četných upotřebení mechaniky na rozmanité zjevy sil, jež se k všeobecné mechanice připojují zvláštními názvy, jako theorie attrakce, hydrostatika, hydrodynamika atd.), theoretická fysika, astronomie (chronometrie, chronologie čili časoměrství nepokládá se za vědu samostatnou, nýbrž za odvětví astronomie, odvětví ovšem velmi důležité, zejména v praktickém upotřebení této vědy; pro historii jest chronologie důležitou vědou pomocnou), geodaesie a j. Dnešní doba skýtala by ještě nový oddíl, tak zv. m-ku sociální (počet pravděpodobnosti, m. pojišťovací, statistika, národní hospodářství, kalkul logiční atd.). Výkladu jednotlivých hesel tu se vyskytujících lze se dočísti v příslušných článcích, kde připojena literatura. Velmi četný seznam žurnálů mathematických podává zmíněný Ohrtmannův »Jahrbuch«, který od r. 1891 vydává samostatně Lampe. Tu jsou nejen posudky o jednotlivých článcích citovaných žurnalův, ale i o publikacích samostatně vydaných. AP.