Ottův slovník naučný/Masaryk

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Masaryk
Autor: František Čáda
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 935-936. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Tomáš Garrigue Masaryk

Masaryk Tomáš (Garrigue), český filosof (* 7. břez. 1850 v Hodoníně), studoval nejprve na reálce v Hustopečí, pak na gymnasii v Strážnici, později na něm. gymnasii brněnském a vyšší třídy (od VI.) na akadem. gymn. ve Vídni, kdež maturoval 1872. Na vídeňské universitě dosáhl doktorátu (1876), načež po 2 letech, ztrávených především na universitě v Lipsku a j., habilitoval se ve šk. r. 1878—79 na víd. universitě pro filosofii. R. 1882 povolán byl za mimořádného professora na universitu českou v Praze, řádným professorem jmenován byl r. 1896, i působí tu jako professor filosofie, ředitel filosofického semináře a člen zkušební komisse pro středoškolské učitelství. — Působení M-ovo neomezuje se však jen na kathedru universitní, nýbrž činnost jeho literární, publicistická a politická zasahuje i do jiných oborů. M. založil a redigoval od r. 1883 kritický časopis »Athenaeum« (nakl. Otto, později Vilímek), r. 1884 stál v čele redakce nové české encyklopaedie, »Ottova Slovníku Naučného«, účinný vliv měl na směr časopisu »Čas«, rediguje (od r. 1893) »Naši Dobu«, přispěl hojnými a obsahem bohatými články do těchto časopisův, ale i do jiných (na př. »Květů«, »Zeitu«, lond. »Athenea« a j.), jeho podnětem došlo к překladům důležitých děl cizích, na př. ze Sullyho, Janeta, Taylora, Dostojevského a j. M. byl hlavou »realistů«, r. 1891 zvolen za poslance na říš. radu, kteréhožto mandátu však dlouho nepodržel; v nejnovější době postavil se v čelo »České strany lidové«; měl přední účastenství ve sporech o RK a RZ a neohroženě zasahuje do nejrozmanitějších aktuálních otázek a událostí. Literární činnost M-ova v oboru filosofie jest velice hojná a neobyčejně obsažná. Velká část pojednání týká se dějin filosofie; tak zejména studie vyšlé ve Sbírce přednášek a rozprav, redigované prof. Hostinským a Gollem: Blaise Pascal, jeho život a filosofie (1883), ve které — mimo jiné — upozorňuje na zásluhy Pascalovy o logiku; Počet pravděpodobnosti a Humeova skepse (1883; také v něm. překl. ve Vídni, r. 1884), v níž rozebírají se pokusy jednotlivých mathematikův a filosofů přemoci skepsi Humeovu principem počtu pravděpodobnosti; Theorie dějin dle T. H. Bucklea (1884), kde podává kritiku dějin filosofie tohoto auktora, jak je obsažena v prvních 5 kapitolách jeho díla »History of civilisation in England«. Sem náležejí dále: Slovanské studie: I. Slavjanofilství Iv. V. Kirějevského (původně přednáška ve Filosofické jednotě, pak v »Athenaeu«, 1889, i o sobě; 2. vyd. 1893); O nynější evoluční filosofii (»Zprávy společ. pro vědy státní a sociální«, v Praze, 1896) a Jak se staví v nejnovější době socialisté k ethice (t., 1896). К těmto studiím na poli historie filosofie přidružili můžeme hojné novější historicko-politické práce M-ovy, které kladou si za úkol vystihnouti povahu a vývoj národa českého k dnešnímu stavu a zejména jeho »obrození«. Sem vztahují se: Jan Hus. Naše obrobeni a reformace (1896); Česká otázka (1895); Naše nynější krise (1895); Karel Havlíček. Snahy a tužby politického probuzení (1896); Fr. Palacký's Idee des böhmischen Volkes (1898), jakož i některé objemné články v »Naší Době« (zvi. 1897). Psychologie a aesthetiky týkají se rozpravy: O hypnotismu (1880) a O studiu děl básnických (I. 1884; II. 1886); logiky dílo: Základové konkrétní logiky (1885; něm.: Versuch einer concreten Logik, překl. H. G. Schauera, Vídeň, 1887); sociologie: Der Selbstmord als sociale Massenerscheinung d. modernen Civilisation (Víd., 1881) a Otázka sociální. Základy marxismu sociologické a filosofické (1898; něm. s titulem: Die philos. u. soziolog. Grundlagen d. Marxismus. Studien zur sozialen Frage; Vid., 1899). Mimo to přeložil do němčiny z Humeových spisů pojednání o základech mravnosti (Eine Untersuchung über die Principien der Moral; Vid., 1883). — Nechávajíce stranou posuzování historicko-politických názorů M-ových, chceme aspoň filosofický vývoj jeho dosavadní charakterisovati jmény těch myslitelův, kteří na filosofické myšlení M-ovo dle našeho mínění měli vliv větší menší. Na prvním místě jest to, tuším, Platón, z něhož (z jeho »diaireseis«) temeni základní idea konkrétní logiky i snad aesthetické názory, vyslovené v uved. dílku o studiu děl uměleckých (I.). Vlivem Humea (kromě Humea méně Spencera, spíše Brentana) dospěl v theoretické filosofii k positivismu J. St. Milla a Aug. Comtea, jehož filosofii pokládá přes četné a veliké nedostatky za pokus řešení otázek filosofických a speciálně sociologických v moderní době z nejskvělejších, třebas ovšem ani positivismus tento nepodává mu konečného a dokonalého rozhodnutí problémů filosofických. — V éthické filosofii jest rovněž patrný vliv studia Humea, ale vliv ten kříží se později vlivy jinými: Pascal, Tolstoj a především asi Dostojevskij positivně, socialismus svou naukou positivně i negativně zanechal znatelné stopy v názorech M-ových. Co však nejvíce charakterisuje všecky spisy jeho, větší i menší, a co zároveň charakterisuje i M-ovo vystupování veřejné, překvapující svou nebojácností, neústupností a otevřeností všecky jeho ať stoupence, ať protivníky, kterýmkoli tato »červená niť«, vinoucí se jeho literární i veřejnou činností, není dosti patrna, a získávající mu ty, kterým jest patrna, buď za přátele anebo odpůrce, jest základní stanovisko jeho, stanovisko náboženského přesvědčení a vyznání, z něhožto vyplývá mu nejen opravdové a vážné pojímání dnešní otázky sociální a speciálně i otázky české jakožto nezbytnosti zumravněni jednotlivce i společnosti, ale vyplývá i jeho theoretické vysvětlování a nazírání na doby dřívější a dějiny národa českého vůbec i zvl. na probuzení naše a na směr, kterým má se dle M-а ubírali dnešní politika česká. Tato, smíme-li tak říci, resonanční půda nábožensko-éthická ozývá se nejen v menších spisech a studiích, ale zcela zřetelně již v prvním spise M-ově »O sebevraždě jakožto hromadném zjevu v moderní civilisaci«, v nčmžto dokazuje na základě rozsáhlé statistiky, že hlavní příčina sklonnosti k sebevraždě tkví v beznáboženství, v nábožensko-mravním indifferentismu moderní společnosti, a v tomto smyslu pak pričiňuje několik návrhů к léčení této strašlivé choroby společenské; tato půda ozývá se na nejednom místě (zvi. ke konci) v jeho »Sociální otázce«, ve které neváhal jiti k základům socialismu, zatnouti ostří kritiky do filosofických kořenů Marxovy theorie, ukázati, kterak nelze udrželi základů tohoto učení, kterak nezbytně dochází к vědecké krisi v marxismu, krisi to, jež neohrožuje oprávněných tendencí a požadavků socialismu vůbec, nýbrž nutká k odstranění chybného, jednostranného základu filosofického přední dnes theorie socialistické (srv. k celé knize zvl. kritiku prof. Golia v »Čes. čas. histor.«, VI., str. 142—156); avšak tato půda resonanční ozývá se i v M-ově hlavním díle, v Konkrétní logice; neboť, ačkoliv spis jest theoretický a snaží se zpracovali onu partii vědoslovi logického, kterou obyčejně zvou logikové »methodologií«, a podává třídění, soustavu i ocenění významu věd jednotlivých a poměru jich k filosofii i k celku vědnímu vůbec, přece stanoviskem, tendencí i jednotlivými partiemi má také onen ráz éthický, ježto chce čelili dnešní roztříštěnosti a nespořádanosti vědění a nabádali k ucelení a prohloubení vědomostí harmonickému a vědeckému, tak že nejen poskytuje začátečníku vodítko, jak methodicky a spořádaně má si počínali při nabývání vědomostí odborných i filosofických, ale i pokročilejšího nutí k uvědomění si hodnoty а k revisi dosavadní činnosti vědecké a otázek vědy vůbec se týkajících (srovn. recensi prof. Seydlera v »Athenaeu«, III. roč.). Ča. [red 1]

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Ve 28. dílu byl k heslu Masaryk uveřejněn dodatek, viz Masaryk T. G..