| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Marasmus |
| Autor: |
Emerich Maixner |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 818-819. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Marasmus (z řec.), vysílení stářím, to jest samostatně se vyvíjející regressivní změny ústrojí lidského těla, jež vedou k atrofii a ke klesání jejich funkcionální energie. Jest to prostý involuční pochod, který má původ v přirozenosti organismu, chřadnutí neb vadnutí těla. Definice tohoto pojmu předpokládá, že neběží o proměny zaviněné některým pathologickým processem; aspoň nesprávně užívá se názvu m-mu tehdy, kdy atrofie byla způsobena onemocněním některého orgánu, infekcí, otravou neb vysilující chorobou; tehdy lépe mluviti o vysílení nebo o prosté atrofii. Involuční jevy zřídka počínají před 50. rokem žití, v 60. roce bývají však vždy patrny a pak rok od roku se stupňují; u muže dostavují se poněkud později nežli u ženy. Sotva dojde k involuci té ve veškerém ústrojí zároveň a tehdy m. záhy vede k smrti; z pravidla počíná v jednom neb v druhém ústrojí: v soustavě krevní nebo v dychadlech neb močových orgánech, v mozku. Jakkolivěk chřadnutí organismu jest nutným přírodním zákonem, kterému žádný tvor se nevymkne, přece jisté vnitřní i vnější vlivy jej chystají. Jedním z těchto vnitřních vlivů jest výkon samého orgánu, jehož podnět hledati musíme v chemických processech; chemické rozštěpy nejsou však toliko základem vitální energie ústrojí, nýbrž pozvolně chystají i vysílení ústrojí nenáhlým hromaděním se rozštěpových hmot, které mají toxické vlastnosti a zavinují regressivní změny v buněčnatých prvcích ústrojí. Jiným podnětem jsou i jemné nutritivní změny, které trvají mimo zevní vlivy, a snad i dlouho trvající, nad fysiologickou míru se nesoucí činnost ústroji, které posléz se vysílí. Velká námaha duševní i tělesná, nečistý vzduch, nedostatečný a kvalitativně vadný pokrm, předchozí choroby mohou vznik m-mu uspíšiti. V m-mu vyskytují se anatomické změny v každém tkanivu: v kostech (osteoporosa, křehkost, atrofie a částečná hyperostosa), ve chruplavkách, v pokožce (ztenčení, suchost, ztráta pružnosti, vráskovatění), v zubech (vypadávání), ve vlasech (řídnutí a šedivěni), ve svalstvu (chabost a úbyť), v žaludku a střevě (atrofie sliznice a svalstva), v srdci a cévstvu (tukové a sklerotickté změny), v plících (prořídlost a suchost tkáně) atd. Dříve nežli jmenované orgány regressivním změnám podléhá pohlavní ústroji, zvlášť u ženy. Nervstvo odporuje nejdéle — intellektuální výkony více nežli funkce perceptivní a motorické. Pochod marantický připravuje se pozvolně: odkvět organismu hlásá šedivění vlasů, ztrácející se lesk a pružnost pokožky, vrásky na čele, umdlévání svalů, chabější držení těla, zahnutí páteře, tuhnutí a protažení arterií. Tep se zleňuje, kapacita plic klesá, trávení se ztěžuje, peristaltický pohyb střeva vázne; čilosti duševní a zájmu pro svět ubývá, paměť slábne, spánek neosvěžuje. Příznaky ty, proplétající se s prvými, stále se zhoršuji, až ve velké lhostejnosti a tuposti nastane smrt za příznaků mozkových, nedostatečnou innervací plicní a srdeční. Jest známo, že pokročilý věk jest náchylný k rozmanitým chorobám: rozmanitým zánětům dýchacích a zažívacích ústrojí. Mx.
PD old 70