Ottův slovník naučný/Manu

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Manu
Autor: Josef Zubatý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 790. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Manu (»člověk«), v indické mythologii jméno praotce lidstva. Byl původu božského, syn Vivasvantův (Slunce), a po potopě světa, z níž ho zachránila ohromná ryba z vděčnosti, že on jí před tím život zachránil, zázračným způsobem oživil zemi lidstvem a zvířectvem. Dle pozdějších názorů má každá světová doba (manv-antaram, od vzniku do skonání jednotlivých světů) svého M-a; dob takových (po 4,320.000 let) je 7, či 14, či nekonečný počet. Naše doba (s M-em Vivasvantovccm) jest sedmá. M. dle ind. názorův je i původcem zákonníka, t. zv. M-ova (Manava-dharma-sastram, M-samhita), který s pozdějšími výklady, doplňky, někdy i obmezeními jest podnes základem právního života v Indii. Ve 12 knihách popisuje sociální zřízení lidstva (t. j. bráhmanské Indie) a vykládá práva i povinnosti náboženské, sociální i rodinné jednotlivých stavů. Zákonník tento je veršovaným zpracováním nějakého staršího zákonníka prosaického (dharmasastram, v. Dharma) s rozl. přídavky; po něm vznikla podobných zpracování celá řada. Doba, z níž zpracování to pochází, odhaduje se velmi různě; dle Bühlera bylo to kdysi mezi II. st. př. Kr. a II. stol. po Kr. Zákonník M-ův mnohokráte byl vydáván a překládán; srv. zvl. Bühlerův překlad v XXV. sv. Müllerových Sacred Books. Ztý.