| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Měkkýši |
| Autor: |
Josef Florián Babor |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1901. S. 45–46. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Měkkýši |
Měkkýši (Mollusca, Malacozoa). Důležitá skupina živočichů mnohobuněčných, dvojstranné souměrných a nečlenitých, majících druhotnou dutinu tělní (coelom), v embryonálním vývoji stadium zvané trochophorové a v dospělém stavu vápennou skořápku. Dělí se jakožto kmen na 5 tříd: Amphineura (Chitoni a Solenogasters), Lamellibranchiata (mlži), Scaphopoda (kelnatky), Gastropoda (plži) a Cephalopoda (hlavonožci). Zevní tvar těla velmi rozmanitý dle tříd i rozličného přizpůsobení. Skořápka (původně vnější) buď jedna plochá, miskovitě prohloubená, rourovitě přímá nebo spirálně vinutá, anebo dvojitá, složená z páru laterálních chlopní (pravé a levé na rozdíl od Brachiopod, kde jest chlopeň přední a zadní); skládá se z hoření (vnější) vrstvy organické (periostracum), jež je často nositelem pestrých barev, a ze zpodní (vnitřní) vrstvy, složené ze součástí minerálních (vápenec a aragonit), jež jest k tělu svalem a po případě i celým povrchem pokožky při rostlá. U forem odvozených a jednostranně přizpůsobených určitým podmínkám života může tato skořápka utrpěti rozmanitými redukcemi, ano i u některých schází (ale tu aspoň v larvovém stadiu některém jest přítomna). Integument tvořen jest epithelem bohatým na žlázy (po případě i na pigment), podepitheliálním vazivem (se vtroušenými vlákny mesenchymatického svalstva) a značnou stěnou svalovou, jež na straně břišní tvoří mohutný lokomotorický sval, jenž sluje nohou a je význačným charakterem celého typu m-šů; na straně hřbetní tvoří kůže duplikaturu zvanou pláštěm, jež chrání dychadla a otvory exkreční i sekreční, jakož i některá sensoria; také plášť patří k morfologické definici m-šů a nabývá veliké důležitosti jako orgán tvořící skořápku, pročež také jmenujeme embryonální základ pláště žlázou skořápečnou (plášť tvoří se velmi záhy v zárodku jako dorsální vchlipka ektodermu, směřující svým okrajem k formativnímu pólu, která se později stává plochou a pokrývá se skořápkou). Mimo mlže shledáváme kol úst zřetelně oddělený díl těla s rozmanitými přívěsky tykadlovitými a smyslovými orgány (zejména oči), jež lze označiti jako hlavu. — Nervstvo skládá se z pěti párů centrál. ganglií, seskupených většinou v uzavřeném kruhu kol jícnu; jako ústředí smyslová slouží nadjícnová ganglia mozková, pohyb ovládají podjícnová ganglia nožní, ostatní innervaci integumentu (penisu, dychadel a p.) obstarávají ganglia pleurální a soustavu útrobní (analogickou sympathické) představují ganglia buccální a viscerální (či abdominální). Příslušná ganglia téhož páru spojují kommissury, určitá střediska nestejnojmenná souvisí mezi sebou connectivy, jichž úprava je pro jednotlivé třídy význačna. Smyslové orgány dostupují mnohdy velmi vysokého stupně vývoje: oči od jednoduchých skvrn a pohárků až k nejsložitějšímu oku v celé živočišné říši (u hlavonožců), otocysty (č. statocysty) od pouhých váčků se sluchovým kaménkem nebo pískem až k ústrojí obdobnému vnitřnímu uchu obratlovců (též u těchto nejvyšších měkkýšů), jsou doklady velmi dokonalé organisace m-šů. Za smyslové přístroje sloužící čichu považujeme jednak tykadlovité útvary Opisthobranchiat a Cephalopod (rhinophory), jednak zvláštní constantní smyslové territorium plášťové poblíže žáber (osphradium); mimo to lze nálézti v ústech sensitivní buňky chuťové a po celém povrchu těla podobné elementy pro vněmy hmatové. — Zažívadla vykazují jednak rouru střevní, složenou z ektodermálního traktu předního (požerák, pharynx, zvaný bucca, a jícen), entodermálního středního (jenž celkem odpovídá žaludku) a zadního (střevo) s konečníkem (obyčejně zas ektodermálním), jednak určité (původně párovité) žlázy, totiž ústní a jícnové žlázy slinné a játra, jež ústí se do žaludku; někde shledáváme i žlázy konečníkové. V ústech nalézáme u vyšších m-šú rohovitou čelist a chitinovou pásku jazykovou, složenou z drobných zoubků; obojí důležito v systematice. Cevstvo krevní jest původně vždy systém uzavřených arterií a ven s kapillárami a endothelovým výstelkem, může však redukcí býti proloženo prostory prvotní dutiny tělní bez endothelu (sinusy či lacuny), až i úplně scházeti. Srdce skládá se z komory a (původně) dvou předsíní a leží v blanitém vaku (pericard), jenž je hlavním oddělením druhotní dutiny tělesné (či coelomu); ostatní prostory coelomové jsou dutiny pohlavních žláz či gonad (nejznatelněji vytvořené u hlavonožců) a dutina vaku útrobního, pokud jest vystlána peritoneem. Dýchání slouží buď celý povrch těla (u forem redukovaných) nebo žábry (u Chitonů četné, jinde původně párovité) nebo vaky plicní (u plžů plicnatých). — Exkreci slouží ledvina (metanephridium), původně párovitá, jež souvisí zvláštním průchodem s coelomem (pericardem) a jest úplně homologická s nephridiem Annulat. Gonada jest derivátem epithelu pericardiálního nebo peritoneálního a vyprazdňuje u nižších a původnějších forem svoje produkty vývodem ledviny, u ostatních se vyvinul více méně složitý apparát vývodní (z mesodermu). Některé řády a čeledi plžů a mlžů jsou obojetníci, ostatní pohlaví odděleného. — Vajíčko ryhuje se dle obvyklých typů, podmíněných větším nebo menším množstvím žloutku; gastrula je dle toho též buď embolická nebo epibolická. Mesoderm vzniká buď ze dvou prabuněk mesodermových n. z coelomových váčků. Stadium trochophory mají společné s Annulaty, Brachiopody atd. a vůbec jeví se m. jako příslušníci veliké soustavy Trochozoí. Larvy (původně vždy a dosud všude, kde jsou volně pohyblivý) charakterisuje na přídě těla laločnatý, obrvený přívěsek lokomoční, tak zv. velum, jakož i larvální prvoledviny, jež později mizejí. — M. žijí většinou v moři, jen poměrně nepatrná čásť ve vodách sladkých a na suché zemi (jsou hygrophilní) a naskytají se již od nejstarších dob geologických; pro některé útvary mají neobyčejnou důležitost jako vůdčí zkameněliny. Recentních i fossilních druhů dosud známých se páčí nejméně na 50.000 specií. Od starověku byli m. předmětem studia a již Aristotelés zaznamenal mnoho obdivuhodných detailů o anatomii a bionomii hlavonožců; v době nové nejdůležitějším autorem je Cuvier. Ostatní viz při heslech jednotlivých skupin. Bbr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Měkkýši