Ottův slovník naučný/Měřín

Ottův slovník naučný
Mérimée	Měřín	Merino

Údaje o textu
Titulek:	Měřín
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 129. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Měřín
Související články ve Wikipedii: Měřín (Rabyně)

Měřín: 1) M., Miřín, osada v Čechách u Blaženic, blíž lev. břehu vltavského, hejtm. Benešov, okr. Neveklov, fara Bělice, pš. Netvoříce; 13 d., 88 ob. č. (1890), samota Hrušov a Královská s přívozem. — 2) M., ves t. (hejtm. Přeštice), v. Merčín.

3) M. (Wollein), městys na Moravě, v hejtm. a okr. velkomeziříčském, má 241 d., 1469 ob. č., 12 n. (1890), far. kostel sv. Jana Křt., kapli P. Marie Sněžné, 5tř. šk., pš., četn. stanici, lihovar a opodál mlýn Valchu. Krásný chrám se starožitným portálem, pozůstatek to z doby, kdy zde ještě stávalo proboštství benediktinské kláštera třebíčského, jež zaniklo okolo r. 1480.