Ottův slovník naučný/Ménard

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ménard
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 93. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Autor:Louis Ménard

Ménard Louis Nicolas, básník, chemik a malíř franc. (* 1822 v Paříži), oddával se již v mládí současně filosofii, chemii a umění. R. 1843 vydal pod pseud. L. de Senneville překlad »Odpoutaného Promethea«; r. 1846 podal Akademii věd vynález collodia, z čehož neměl však užitku, poněvadž význam jeho pro fotografii a chirurgii byl teprve později oceněn. V událostech r. 1848 účastnil se jako vřelý a krajní socialista a uprchl později, byv odsouzen pro delikt tiskový, do Londýna, později do Brusselu. Vrátiv se do Paříže r. 1852 oddal se studiím literárním, hlavně starým civilisacím, a spřátelil se s Baudelairem, Lecontem de Lisle, Banvillem. R. 1855 vydal svazek Poémes, kde je patrno hluboké pochopení antiky a její filosofie, ale brzy obrátil se na jiné dráhy. Vykonav (1860) doktorát na Faculté de lettres v Paříži oddal se jednak studiím filosofickým, jednak malbě. Odešel do Barbizonu, kde žil dlouho v malířské kolonii a namaloval řadu obrazů (Kentaurka, Jelení stádo, Podzimní jitro, Pastviště v Normandii) ne bez významu. V letech 1870–71 meškal u nemocné matky v Londýně, ale vrátiv se do Paříže vyslovil v prose klassicky krásné své sympatie s kommunou, což mu odcizilo mnoho přátel. Roku 1876 uveřejnil malý svazek veršův a filosofických dialogů Les rêveries ďun païen mystique, knihu vysoké ceny umělecké, která by byla založila slávu M-ovu v poesii, kdyby se byl neobrátil náhle na dlouho k filosofii a k historii. Napsal v tomto oboru: Histoire des anciens peuples de l'Orient (1882); Histoires des des Israélites ďaprès l'exégèse biblique (1883); Histoire des Grecs (1884-86), která obsahuje stránky hodné Tainea a Renana. R. 1896 sebral své verše a hlavní zásada své filosofie a historie v Poémes et rêveries ďun païen mystique, jejíž krása a hloubka unikla obecenstvu pro podivínský pravopis, jímž ji dal M. tisknouti. Od r. 1887 je professorem na Škole umění dekorativných. M. je duch silný a originální, jenž měl v umění i ve vědě mnoho ideí, jež vykořistili teprve pozdější.