Ottův slovník naučný/Médie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Médie
Autor: Justin Václav Prášek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 5–6. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Médie

Médie (hebr. a ass. Mádai, staropersky Mada, řecky Μηδία), krajina ve starověké Přední Asii, ohraničená na záp. a jihozáp. Zagrem, na sev.-záp. Araxem, na sev. Elburzem; na východě dotýkala se sice M. veliké Iránské pouště, ale hranice její nebyla určita, Celkem shoduje se hranice někdejší M. s nynějšími kraji Irakem Adžemi a Aderbejdžánem. Nejstarší zprávy o M-ii pocházejí z pramenův assyrských, kterým slulo Mádai území kol hory Elvenda, ale vedle toho rozeznávají i krajiny jiné, jako Bít Chamban, Καμβαδηνή v jihu, Namri na západě, Lulu mezi oběma a Illib na vých. předešlé. Obyvatelstvo původní bylo nepochybně spřízněno s obyvatelstvem elamským, ale zachovaly se o něm zprávy chudičké. Zdá se toliko, že dělilo se v četné kmeny — Hérodot uvádí jich šestero, mezi nimi i Magy (v. t.), ale Arizantové již dle jména projevují příslušenství k Ariům později přistěhovalým —, že spravováno bylo hojnými, drobnými náčelníky nebo chazány a že mělo zvláštní bohoctu, již dle kmene bohopoctu vykonávajícího lze zváti magismem. Kmenové tito, jsouce blízkými sousedy bojovných Assyrů, bývali těmito již od dob Salmanassara III. (860—824 př. Kr.) napadáni a zprávy assyrské zaznamenávají četné výpravy do M., aniž lze přikládati jim značnějších výsledků. Celkem dlužno usuzovati, že se assyrské výboje v M-ii jen částečně dařily. Ale ani tyto úspěchy neměly trvání, neboť kol r. 720 př. Kr. nabyli moci králové illibští a současné počali z krajin při jezeře Urmíjském vnikati do M. Ariové, kteří dle podání Hekataiem u Hérodota zachovaného od Médů jméno přijali, potom s nimi splynuli a konečně jim i ráz svůj vtiskli. Z Manny přišla do M. dynastie, jejíž nejznámější předek byl Dajaukka, r. 715 př. Kr. Sargonem do Syrie odvlečený, Déjokés (v. t.) Řekův. Déjokovci založili si malé panství v krajině M-ii kol města Agbatan (v. t.) a postavili se v čelo lidu proti Assyrům. Sargon i Sanherib s nimi namáhavě, ale bez zřejmého úspěchu bojovali, za bouří pak, které vznikly po smrti Sanheribově r. 681 př. Kr., a ve spojení se severními kmeny, Kimmerii, Ašguzy a Mannskými, udály se současně v M-ii dva pokusy o založení samostatné říše. Na záp. Kaštarit v městě Karkašši povstal proti Assyrům a pokoušel se drobné kmeny spojiti v jednu říši, ale snaha jeho neměla výsledku. Šťastněji chopil se díla v Madai Mamitiaršu, dle vší pravděpodobnosti náčelník rodu Dejokova, který sloučil okolní kmeny s Médy v jeden stát. R. 678—677 př. Kr. jest epochou říše této, jež nazývá se v dějinách médskou. Assarhaddon nebyl s to, aby zamezil rozvoj říše Médské, s níž kol. r. 680 př. Kr. spojen byl i Illib. Kolem r. 650 př. Kr. vládl v M-ii Tukdammí, jenž nazýván jest ve zprávách assyrských králem Ummanmandů, což zdá se souviseti s panstvím v Manné. Tukdammí podnikl výpravu proti Assyrii, byl však Assurbanipalem přinucen k ústupu (648 nebo 647 př. Kr.), při čemž pravděpodobně zahynul. Nástupce jeho Pirumartíš (v. Fraortés), trůnním jménem Ištumígu neb Astyagés I., 647—627 př. Kr., udeřil na konci svého života na Assyrii opět, ale padl rovněž v boji, načež syn jeho Vakištara (Kyaxárés), vyvrátiv říši Assyrskou a zapudiv i podmaniv si Skythy, založil Médskou veleříši, jež od řek Halya a Tigrida šířila se až do pouští středoíránských. Vedlejší větev král. rodu médského vládla v Sagartii uprostřed Irána. Ke konci svého života válčil Kyaxárés s Lydy, s Babylónem žil v přátelství, Elam si podmanil a nepochybně v něm nastolil domácí poplatnou dynastii. Syn a nástupce jeho Astyagés II. (585—550 př. Kr.) pomýšlel na výboje proti Babylónii, což přimělo Nebukadnesara II. ke stavbě slavné „médské zdi“. Po smrti Nebukadnesarově zmocnil se r. 553 př. Kr. Charrána v Mesopotamii, ale další postup zadržen byl zprávami z Persie, kdež Achaimenovic Kýros (v. t.), král anšánský, spojil různé domorodé a arijské kmeny v jeden národ, založil říši Perskou a dvojím vítězstvím nad Astyagem, jejž Harpagos s částí Médů zradil, opanoval r. 550 př. Kr. i říši Médskou. Za prvých dvou králův požívala M. zvláštních výhod a v cizině byla i nadále označením říše i králův perských. Ale ke konci života Kambysova nabyl Mag Gaumáta v M-ii podpory pro své samozvanství, r. 520 pak povstali Médové proti Darciovi, majíce vůdcem Chšacritu nebo Fraorta z rodu Kyaxárova. Odboj byl velmi tuhý a rozšířil se i do Armenie a Assyrie. Teprve na třetí výpravě roku 518 byl Chšacrita poražen a v Arbélách umučen. Odtud klesla M. na pouhou satrapii perskou, makedonskou, arsakovskou a sásánovskou. Od dob makedonských nazývána byla M-ií Větší na rozdíl Menší M. neb Atropatény (v. t.). — Srovn. Oppert, Le peuple et la langue des Mèdes (Pař., 1879); Delattre, Le peuple et l’empire des Mèdes (Bruss., 1884); Prášek, Medien und d. Haus des Kyaxares (Berl., 1890); Recueil de travaux relatifs à la philol. et archéol. égypt. et assyr.; Rost, „Mitteil, der Vorderasiat. Gesellsch.“ (1897). Pšk.