Ottův slovník naučný/Lysá

Ottův slovník naučný
Lys	Lysá	Łysa Góra

Údaje o textu
Titulek:	Lysá
Autor:	Matouš Václavek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 520–521. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Lysá
Související články ve Wikipedii: Lysá (Horní Krupá), Lysá (Povrly), Lysá (Votice), Lysá nad Labem, Lysá pod Makytou, Stará Lysá

Lysá: 1) L. nad Labem, dříve L. Nová i Větší, starožitné město v Čechách, při stanici Rak. sev.-záp. dráhy (Děčín–Něm. Brod a Praha–Král. Hradec) 192 m n. m., v hejtm. mladoboleslav., okr. novobenát.; má 557 d., 3603 ob. č., 120 n. (1890), děk. a zároveň far. chrám sv. Jana Křt., 5tř. obec. a 3tř. měšt. chl., 6tř. obec. dívčí, 3tř. průmysl. pokrač. šk., far. kostel a soukr. šk. evang. církve reform., pš., telegraf, četn. stanici, eskadronu 7. pš. drag., lékárnu, obč. záložnu, cukrovar, strojnictví, zámečnictví, truhlářství, rukavičkářství, obchod, zahradnictví, několik výroč. a týdenní trhy. Hl. pramen výživy je zemědělství, zejména pěstování cukrovky, v novější době okurek a zeleniny vůbec. Alod. panství (3105 ha) jest majetkem Bedř. sv. p. z Leitenbergerů; náleží k němu v Lysé zámek s parkem, dvůr, pivovar a cihelna. Ve zrušeném klášteře jsou nyní vrchnostenské kanceláře a úřednické byty. Budova zámecká byla ve starší době obehnána zdí, příkopem a opatřena zdvihacím mostem. Nynější hl. budova jest z dob hrabat Sporcků, s kaplí sv. Tří králů, vystavěnou F. A. hr. Sporckem před r. 1729 a obnovenou (1863) kněžnou Štefánií z Rohanů. Oltářní obraz jest od Brandla. Bývalá Sporckovská knihovna (obsahující 30.000 sv.) a obrazárna převezeny do Prahy, Kuksu a ostatek rozebrán a zničen. Ještě v před. století pěstována na svahu zámeckého vrchu a Viniček vinná réva. Rybníky, jež kdysi byly kolem Lysé, jsou vysušeny, v luka a role proměněny. Na sev.-záp. od města rašeliniště. — Starožitné nálezy kolem Lysé dokazují, že byla i s okolím od pradávna obydlena. L. sama ležela při kladsko-polské stezce, později řečené Královské. L. jako tvrz připomíná se již v XI. stol. a byla majetkem knížat a králů čes. R. 1013 dal vězniti kníže Oldřich na tvrzi Lysé bratra svého Jaromíra. Po r. 1037 obdržel zboží Lysou výsluhou zeman Mutiš a ve XIII. st. uvádí se L. jako čásť jmění koruny, jehož důchodu požívaly české královny. R. 1291 vysadila tu královna Jitka rychtu, založila farní kostel, jejž hojně nadala, dosadila sem prvního faráře a nařídila jakémusi Rudlinovi, aby osadil vesnice patřící k Lysé právem zákupním. Za Jana Lucemburského držela Lysou jeho manželka a po ní syn Jan Jindřich, kníže korutanský. Ve XIV. st. připomíná se nedaleko města »Červený hrádek«, na němž seděli vladykové nebo rychtářové panství Lysé. Za Karla IV. držela Lysou jeho manželka Anna Svídnická, která postoupila (1355) podací kostelní v Lysé klášteru řeholních kanovníků augustiniánů na Karlově v Praze. Tito založili zde konvent kláštera karlovského, do něhož uvedli 5 řeholníků, a při hradě vystavěli chrámek sv. Desideria. Za Václava IV. byla L. v manském držení Petra z Vartemberka a na Kosti, po němž dědila ji vdova Žofka, která prodala ji po r. 1410 Janovi z Hradce. Za válek husitských zničen (1421) zdejší klášter a Červený hrádek zbořen. R. 1450 prodal Jan z H. panství Lysou Janu Smiřickemu ze Smiřic. Jeho syn Jindřich zůstavil 4 syny, z nichž dědil Lysou po konečném dělení Albrecht († 1505). Tento odkázal Lysou své mateři Kateřině Smiřické z Kolovrat, za níž L. propuštěna byla (1508) z manství. Tato udělila (1513) Lyským privilej, že mohou pořizovali o svém majetku pro případ smrti, vystavěla kostel Matky Boží (na místě kaple sv. Desideria), byla k poddaným velmi milostiva a v poslední vůli (1528) doporučila panství Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu a na Blatné, od něhož je koupil (1535) Jiřík Vachtl z Pantenova, jenž potvrdil (1535) městu výsady dříve jemu udělené. Král Ferdinand I. koupil (1548) Lysou od synů Vachtlových. Za doby té připojeno k Lysé panství kostomlatské. R. 1554 jat na hradě v Lysé a v Jaroměři zavražděn Dimitrij Sanguszko, kníže litevský. Ferdinand I. udělil (1561) městu dva trhy výroč., trh týdenní, právo vybírati cla a přestavěl (1562) jednu část zámku. Do této doby spadá také potvrzení artikulů cechovních městským magistrátem. V l. 1567, 1580, 1608 potvrzeny městu rozličné majestáty, zejména svobody na kšaftování. Za reformace katolické bouřili se zde sedláci i měšťané a zapálivše své majetky uchýlili se do Slezska a Sas. Když pak větší čásť obyvatelstva vstoupila opět v církev katolickou, potvrdil Ferdinand II. městu všechny privileje. Za války 30leté bylo město několikrát vydrancováno a zpustošeno, nejhůře r. 1631. R. 1647 daroval Lysou císař Ferdinand III. známému válečníkovi Janu sv. p. Sporckovi. Tento vystavěl město za války 30leté zpustošené a založil špitál. Při velkém ohni (1666) vyhořel i farní kostel sv. Jana Křt. Po smrti Jana následoval osvícený a uměnímilovný syn jeho František Antonín. Tento založil v Lysé velkolepou knihovnu, knihtiskárnu (na Čeřeně), v níž tiskly se rozmanité knihy, jako kalendáře, jež rozdával hr. Sporck mezi své poddané. Z jeho tiskárny vyšlo za 80.000 tolarů tiskopisů, většinou ovšem německých. Při knihovně v Lysé zřídil obrazárnu a velkou sbírku rytin, přestavěl zámek, v něm zřídil kapli sv. Tří králů, libosad, chorobinec, na jižním konci zámeckého vrchu kostelík P. Marie, r. 1713 residenci (později klášter) pro 6 bosých augustiniánů, vystavěl poustevnu s kaplí sv. Václava, špitál pro 40 chorých s kostelem Povýšení sv. Kříže a j., ale s obcí míval časté spory o pozemky. R. 1722 prodal celé panství Františku Jos. Černínovi z Chuděnic. Když tento nemohl zaplatiti kupní ceny, uvázal se hr. Sporck (1734) opět v držení Lysé. Nejmladší po něm pozůstalá dcera Anna Kateřina ujala po smrti svého otce († 1738) statky a provdala se za Frant. Karla sv. p. ze Sweertsu a Reistu a tím dostalo panství nového pána. R. 1740 potvrdil týž Lysé privileje a rozhojnil je ještě o obchod solní. Po přestávce 20leté počato se stavbou far. kostela, jenž dokončen r. 1740. R. 1750 stihlo město i okolí velké krupobití a rok po té zničena polovina města požárem a za války 7leté utrpělo město rovněž mnoho škod. Syn Františka Karla ze Sweertsu a Reistu, František Kristián, rozmnožil v Lysé knihovnu. R. 1813 zrušen v Lysé klášter augustiniánský a budovy užito za kontribučenskou sýpku. R. 1832—33 zuřil zde mor. R. 1848 zemřel Jos. hr. Sweerts-Sporck, zanechav panství Lysou dvěma dcerám, od nichž koupila je (1851) Štěpánka kněž. z Rohanů, roz. princezna z Croy, za 820.000 zl. konv. m. R. 1849 vystavěl na Čeřeně rytíř Horský cukrovar. Panství Lysá prodáno v exekuční dražbě (1882) velkoobchodníku V. Andrewsovi, od jehož manželky koupila je (1889) Úvěrní banka, která po roce je prodala za 1,750.000 Zl. Bedř. Jos. sv. p. z Leitenbergerů, za jehož nástupce panství velice zvelebeno. Erb (vyobr. č. 2639.): v červeném štítě na zpodu trávník, na něm stř. věž s cimbuřím, branou otevřenou a mřeží vytaženou; nad branou spatřuje se štít Smiřických pošikem polovičný, v pravo stříbrný a v levo červený. (Srv. F. Votruba, Paměti města Lysé n. L.; t., 1898.) — 2) L., osada t., hejtm. a okr. Něm. Brod, fara a pš. Dol. Krupá; 12 d., 65 ob. č. (1890). Založena v novější době. — 3) L., Lysé, ves t., hejtm. Sedlčany, okr., fara a pš. Votice; 9 d., 72 ob. č. (1890). — 4) L. (Leissen), ves t., hejtm. a okr. Ústí n. Lab., fara Čes. Bukov, pš. Neštědice; 30 d., 195 ob. n. (1890). — 5) L. Stará, Starolysá, ves t., hejtm. Ml. Boleslav, okr. N. Benátky, fara Lysá Nová, pš. St. Benátky; 84 d., 251 ob. č. (1890), 2tř. šk., popl. dvůr, mlýn. Pův. byl zde jen knížecí dvorec, dnešní »Ostrov«, na němž seděl (do r. 1037) oslepený kníže Jaromír.

6) L., městečko v Uhrách, v průsmyku t. jm., ve stolici trenčanské, má přes 1818 ob. slov., mezi nimiž 13 rodin židovských; pš., spořitelna. Pět výročních trhů. Stavení mimo kostel, školu a faru jsou bídné chalupy. Průmyslu a obchodu není. Ovocného stromoví hojnost. Lid zachází do úrodného Pováží, kdež dílem u statkářů, dílem v továrnách výživy si dobývá. Vck.